Rybníček Krčmařík
Tenkráte kolem Červeného Kostelce rostly hluboké a tmavé lesy. Skrze tyto pralesy táhla se od městečka pouze úzká cesta, kterou byste došli do jiného města nebo až do Prajzka.Takovými cestami chodili všichni, ale nejvíce tkalci, kteří chodili shánět přízi nebo odvádět své zboží.
V té době žil v Kostelci tkadlec, nějaký Lakota. Byl to takový koumák, hlava mazaná. A jednoho rána ho popadla myšlenka. Tu se poškrabal na hlavě a pak nechal stav stavem a utíkal do toho pralesa. Tam si u jedné cestičky vyhlédl pěkné místo - a zanedlouho tam postavil chalupu a v ní krčmu.
Pocestní se tam rádi zastavovali, protože jim hospodský dobré jídlo a hlavně víno nabízel. Tak se Lakotovi začalo dařit náramně dobře. Peníze však kazí lidi a tak krčmář počal přemýšlet, jak by mohl mít ještě lepší výdělky. A protože poblíž jiného hostince nebylo, který by mu hosty přebral, začal ztenčovati porce jídel, všechno zdražil, i víno začal pančovat - pro sebe si to dokonce zdůvodnil, že i sám Kristus ředil víno vodou, a to dokonce na svatební hostině.
Krčmář šidil čím dál více a tak se přeci jenom pocestní jeho hostinci počali vyhýbati.
Jednou se vydal jeden čerchmant, žijící na hradě v lese Žďáru, navštívit svého bratra žijícího někde mezi Borem a Hejšovinou. Jen však došel ke krčmě, dostal obrovskou chuť si něco zakousnouti a již se hrnul dovnitř. Jen ho krčmář zahlédl, hned si pro sebe zabrblal: "to je nějaký asi obyčejný tkadlec, toho pěkně ošidím."
Když si host nedočkavě objednal jídlo, dal mu na stůl půl vajíčka, kousek tvrdého chleba a víno, že by se spíše octu podobalo. Čerchmant to všechno do sebe se sebezepřením nasoukal, ale když chvíli nato ten Lakota chtěl za to všechno zaplatiti celou zlatku, to již nevydržel. Vzal na sebe svoji vlastní čertí podobu a na krčmáře zakřičel: "Ty Lakoto, ty teda lidi okrádáš, tomu já udělám konec!" A ozvala se strašná rána, zatmělo se, zvedl se kouř, prach i oheň a po chvíli, když se všechno utišilo, nebylo tam nic, jenom v místě kde stála krčma Lakoty byl hluboký důlek zalitý vodou.
Tu ránu a kouř slyšeli a viděli lidi až z
Červeného Kostelce a hodně jich spěchalo se podívat,
co se to tam vlastně stalo. Když místo zhlédli, jen
kroutili hlavami a tiše mezi sebou rozmlouvali, co
se to přihodilo a kde je krčma s krčmářem. Po nějaké
době jeden z nich řekl: "Tak lidi, víte co? Když
tady stála krčma a teď tu není ani krčmář, tak ať
se ten rybník, co se zde objevil, jmenuje Krčmařík."
A všichni s ním souhlasili. I tetky si řekly, že
aspoň budou kde míti máchat prádlo!
Rybníček Krčmařík je za lesem Občinou dodnes a asi v něm nějaké to kouzlo zůstalo, protože je v něm vody stále dosti, i když voda do něj žádná neteče.
A ještě něco - rybáři, kteří tam dodnes chodí na ryby, vždycky, když skončí a sbalí udici, hned jdou do hospody - něco je tam přímo táhne. Jejich mámy si pak doma jenom povídají .... "Kterej čert je do tý hospody zase nese!"
