Sluj českých bratří
Odboj stavovský byl na bělohorské pláni zlomen a zimní král opustil českou zem. Hlavní původci byli popraveni, další vyhnáni a protestantské vyznání bylo zbaveno všech výsad. Zavedena pak - jediná víra dobrá a to - katolická.Obyčejný lid, který měl nejméně zájmů na odbojích šlechty, se stal nyní obětním beránkem. Na venkovský lid se vrhlo vítězné vojsko a vymáhali vše způsobem nejkrutějším, co k vydržování těchto vojenských tlup bylo třeba. Nejvíce řádily v Čechách tlupy cizích zběhů, kteří žili vesele, volně se potulujíc z místa na místo, jak lační vlci.
Do tohoto pak přišli jezuité a počali obracet lid na víru katolickou. Kněží českobratrští se uchýlili většinou do Slezska a jen tajně se vraceli do rodných krajů, aby posilovali lid jak slovem, tak nadějí, že lepší časy se opět navrátí. Skrývali se v hlubokých lesích a nedostupných skalách. Tam za nimi přicházeli, nejčastěji v noci, obyvatelé vesnic a lid z městeček.
To se však jezuité dozvěděli a nastal ještě silnější útlak. Kde obyvatelé nechtěli přes noc uznat, před reformační komisí, pravost víry katolické, tam bylo posláno vojsko, které pak bitím a trýzněním, násilím a vyjídáním, obracelo lid na víru katolickou.
České knihy byly zabavovány, cenzurovány, páleny a nahrazovány bezcenným brakem.
Roku 1621 byl zvolen v Broumovském klášteře nový opat Jan Bumo - opět zatvrzelý Němec. Ten týral své poddané jak jen mohl. Náramně mu přišel vhod císařský patent v roce 1624, který nedovoloval poddaným se vystěhovat. A tak se po několikaletém úsilí opat již domníval, že nekatolíci v jeho kraji již vymizeli a obyvatelstvo je s novou vírou zcela spokojeno.
Ve skutečnosti mnoho tajných vyznavačů zůstalo. Hlavně na Machovsku, Policku a ve Stroužném. Jiskry víry udržovali až do vydání tolerančního patentu. V Machově žil muzikant - starý Cyrus, celý svůj život chodil hrát do kostela na kůr, tak jako dobrý katolík - po vyhlášení tolerančního patentu zlámal klarinet a dal se z katolické víry odepsat!
Na Ostaši v části nazývané Betlém se skrývá
sluj - dlouhá, uzavřená, skryta před cizími vetřelci.
Ta se svou akustikou i skrytostí velmi hodila ke
schůzkám pronásledovaných protestantů. Aby mohli pod
vedením evangelického kněze obětovat, přitesali
veliký balvan a vyryli do něj kalich. Tak se stal
oltářem i kazatelnou zároveň. Aniž by o tom vrchnost
věděla, scházeli se zde obyvatelé po několik let.
Dne 3l. července roku 1627, v den zakladatele řádu jezuitů - Ignáce z Loyoly, vešel ve známost další nový patent, v němž bylo nařízeno i stavu měštanskému a rytířskému, aby do šesti měsíců buď přijali víru katolickou nebo se vystěhovali.
Toho roku odešlo z Čech na 30 000 rodin a stále noví a noví odcházeli. V tomto čase i protestanté z Policka odcházeli houfně - hladoví, bez peněz.
Ve vesnici Slavném prodal sedlák Tilk živnost za bochník chleba a kousek másla, pak odešel s celou rodinou. Většina z nich, dříve než odešla, shromáždila se v památné sluji, spolu se svým knězem. Tam také jeden z nich vryl na kamenný oltář vedle kalicha i rok jejich odchodu - 1627.
Sluj zůstala opuštěna. Les okolo vyrostl, přívaly vod zanesly ji pískem a kamením. Během tří století vzrostl pískovcový nános nad památným balvanem na tři metry.
Teprve na podzim roku l92l polický knihkupec a písmák A. Krtička nechal upravit k této sluji schůdný přístup a po odkopání písečné vrstvy odkryl památný balvan - ten byl potom přisunut do výklenku a okolí jeho bylo upraveno.
