Požár v Kostelci u Náchoda
Hrozné, nevylíčitelné neštěstí stihlo městys Kostelec u Náchoda v plných žních dne 11. srpna roku 1831.Bylo překrásné a slunné odpoledne. Velká sluneční koule se jasně odrážela v rozsáhlé hladině bývalého rybníka "Rybničná," který byl vypuštěn a zrušen až v roce 1922.
Na Náhoně, což byla stará cesta přes rybník, dnešní Husova ulice, se objevil panský myslivec - Merker, který tu často přecházel, zastavil se a slídil po kachnách v rákosí. I dnes se tu pozastavil a tiše rozhlížel. Myslivcovo oko se rozzářilo a na tváři se mu objevil úsměv. Uviděl kachny. Ale kachny též zvětřily nebezpečí. Rázem se zvedly a letěly směrem k lesu, kde stálo několik doškových chalup. Nejblíže byla chalupa Špeldova. Před ní stály četné včelí úly - pestře pomalované, stojící na dvou silných kládách. Nad nimi těsně u doškové střechy snížily kachny svůj let, chtěje se stočit na druhý konec rybníka směrem ke Lhotě.
Panský myslivec okamžitě vystřelil ze své dobře nabité flinty - jinak by mu kachny ulétly. Mířil dobře. Jako obyčejně jednu z kachen složil. Chtivě se blížil ke své kořisti. Blízko před úly však s hrůzou pozoroval, že střela náhodně zasáhla i doškovou střechu, která začínala ihned hořet. Než se přiblížil, byla již v plném plameni. Hořící ucpávka - lunt z pušky, vykonala své dílo.
Chvatnými kroky skočil ke dveřím, byly však zavřeny na petlici a kladku. Sám chtěl hasiti, volal a křičel. Všechno nadarmo, nikdo na blízku nebyl. Najednou z hořící střechy vyšlehly s ohromnou prudkostí do veliké výše plameny, které se jako pochodně vznášely výš a výš. Větrem unášeny se hnaly nad město, kde přímo na náměstí se snesly na střechy doškových domků.
Toto létání "plamenů" později vysvětloval majitel první hořící chalupy Špelda tím, že měl na půdě několik hrnců včelího medu, který se vzňal a hořel mocným plamenem a vítr je roznášel po okolí.
Příšerný požár byl rozpoután. Celé náměstí bylo v necelé půlhodině v jednom plameni a záchrany nikde. S rachotem a velice smutně padaly prohořelé trámy, korouhvičky, které se vždy tak vesele točily i svislá prkna s pestře malovanými věnečky.
Většina obyvatel byla na polích zaměstnána sklizní až na Chrbech nebo blíže ke Rtyni, u Čermáku a jinde. Pojednou je úpěnlivý hlas zvonu z kostelní věže volal nazpět do svých domovů. Zděšeni utíkali do městečka a hned se chápali záchranných prací. Zatím už plameny zachvátily domky okolo fary a oheň se šířil ve všech směrech.
Do jedné hodiny bylo v plamenech sedmdesát pět budov.
Stříkačka, vytažená na rozkaz rychtáře Hůlka, nestačila a vedle toho byla ve velmi chatrném stavu. Nebylo žebříků, nebylo dosti konví a nádob na vodu.
Konečně dospěl požár takové síly, že ani ten, kdo měl největší odvahu, netroufal se přiblížiti. U roubené mělké studny na náměstí se kupila spousta lidí, byl tu zoufalý pláč a zmatek. Mezitím chytla kostelní věž, střecha kostela a fary. Někteří sousedé pokoušeli se zachrániti pod vedením stařičkého faráře Lukavského z kostela, co se dalo. Cenné obrazy a věci vynášeli spolu s ostatními zachráněnými předměty k obecním stodolám na Chrby.
Soused a hostinský "U tří tatrmanů" spolu s několika odvážlivci zabránili postoupit ohni tak, že zachránili kostelní kůr i varhany, které se odnésti nedaly.
Mezi lidmi na náměstí panovalo čím dál větší rozčílení a dohadování, kdo je paličem. Pak kdosi vykřikl: "Panský myslivec Merker zapálil!" Nastalo jeho hledání a za chvíli desítky lidí přiváděli úzkostlivě se svíjejícího Karla Merkera. V davu se začly ozývat zlověstné hlasy. "Do ohně s ním, s paličem!" Naštěstí bylo mezi sousedy přes hrozné rozčilení a úzkost ze ztráty majetku dostatek rozumných lidí. Zvláště pan rychtář Antonín Hůlek a konšel Expedit Nyklíček, kteří vyvedli myslivce z městečka a ukryli v kterési chalupě za městem.
Panský myslivec nebyl za svoji lehkomyslnost nikdy potrestán, přesto, že býval upozorňován, aby u chalup po kachnách nestřílel. Po nějakém čase se z náchodského panství odstěhoval.
Z těch stavení, která chytla, se nezachránilo ani jediné. Celková škoda byla obrovská.
Na Chrbech bylo shromaždiště všech, co vyhořeli. Byli nuceni tam přespat a jak tma přicházela, zakrývala pomalu nenadálou bídu kosteleckých sousedů. Mnoho věcí však též, které byly odpoledne zachráněny, do rána zmizelo. (Toť povaha česká). Obyvatelstvo potom ještě několik dní zde tábořilo a teprve příštího týdne bylo rozděleno do zbylých stavení.
Nejhůře ale bylo, že již před tím panovala v
městě značná bída. Tkalcovství již tak nevynášelo -
konkurence po nástupu bavlny byla nepřekonatelná.
A tak na rychlé postavení nových domovů nebylo hned
ani pomyšlení. Teprve až se vrchnost rozhodla pomoci
dřívím, cihlami, kamenem i penězi a obec pro chudé
vykácela kus lesa Občiny a vykonány byly sbírky pro
vyhořelé i sleveny obecní a státní dávky - bylo z
části pomoženo a začalo se stavět.
Tak bylo od pozimu roku 1831 do roku 1833 postaveno na šedesát nových dřevěných domků.
Chudým, dřevěným zůstal Kostelec až do let 1860-1870, kdy nastal nový rozmach plátenictví a tak větší blahobyt pak umožnil stavět kamenné nákladné stavby.
Ještě dnes se mezi některými obyvateli Kostelce i okolí traduje, že přídomek Červený dostal po tomto velikém požáru - ale není to pravdou.
Z historie víme, že tento požár nebyl v Kostelci první. Již v roce 1591 byl městys postižen velikým požárem, při němž shořela většína domů i fara s kostelem, který byl ještě z větší části dřevěný. Stalo se tak dne 4., měsíce dubna.
Jediné, co se z kostela zachránilo, byla cínová křtitelnice se starobylým nápisem a letopočtem 1555. To je dnes nejstarší památka v kostele sv. Jakuba.
