Bludičky
Před vsí Dřevíč u Hronova se rozprostírá velká louka, zvaná "Panská." Táhne se od Olšanky až k Homoli. Na této louce bývaly za dřívějších dob veliké močály a bažiny, zvláště pak na úpatí Homole. Její stráň byla a dosud je porostlá, až po samou louku, lesem.V době, kdy podzim již počíná, až do vánočních svátků, se večer na polích, na lukách, nad močály a bažinami mihotají světýlka - bludičky. Dušičky to prý nekřtěných dítek zavádějí do bažin zbloudilé. I když jsou tato světýlka pouze hříčkou přírody, lidská obrazotvornost a pověrčivost dělá své. A s tajemnými silami si není radno zahrávat.
Jednou, je to již hezkých pár let, takhle v sobotu před posvícením ve Dřevíči šel do Žabokrk chudý chalupník. Zaměstnáním byl krejčí a měl se co ohánět, aby uživil svoji početnou rodinu. V Žabokrkách odevzdal svoji hotovou práci, ale zdržel se povídáním, co je kde nového a když se měl k návratu domů, byla již tma.
Místo aby šel po silnici, pustil se po louce, aby byl doma dříve. Byla taková tma, že cestičku nemohl rozeznat, ač tam znal každé místečko. Začal po louce bloudit.
Tápal, bloudil a najednou se zaradoval - v dálce uviděl světýlko. Myslel si, že je z jedné chalupy při úpatí Homole. Sotva ale ušel kousek cesty, měl světýlko před sebou. Byl to plamen velikosti čtvrtlitrové sklenice a měnil svůj jas i barvu od bílé až po modrofialovou. Vedle pak vyskočilo světlo druhé, třetí a další. Skákala kolem užaslého krejčíka jako splašená, ten nemohl strachem ani dýchat a začal se modlit. Přitom si vzpomněl, že to budou asi ty bludičky, o kterých slyšel často vypravovat.
Začal je prositi: "Bludičky, bludičky, doveďte mě domů, dám vám tvarohový koláč!"
Bludičky mají asi tvarohové koláče nejradši a taky, že tak pěkně prosil, nic mu neudělaly, jen se objevilo ještě více světýlek. Jakoby ze země vyrostly a stavěly se hned do řad a ukazovaly mu cestu z bažin ven.
Krejčík šel, stále vystrašený, zvláště když od Homole slyšel pískot a houkání nočních ptáků. Na cestě vedle louky si oddechl a rozběhl se k domovu. Tu pojednou o něco zakopl až to zazvonilo - byl to sáček plný peněz. Zvedl jej a zaradoval se. Potichu děkoval hodným bludičkám. Ty zhasly, zmizely a více se mu neukázaly.
Doma pak vypravoval co se mu všechno přihodilo. To bludičky odměnily hodného, poctivého, pracovitého a o rodinu se starajícího chudého člověka. Od těch dob netrpěli u krejčíků nouzí.
Ten chudý krejčí měl také bratra. Byl to zámožný a lakomý sedlák. Rád si dělal z lidí žerty a nikomu nic dobrého nepřál. A tak nepřál štěstí ani svému bratrovi. Rozhodl se, že také zkusí své štěstí u bludiček.
Vydal se hned v úterý navečer do Střezimy, do formanské hospody. Jako vždy tam bylo velice živo a tak se sedláky, při probírání novinek, se zdržel téměř do půlnoci.
Domů se pustil přes Homoli a pak loukou si cestu nadcházel. Byla taková tma, že nebylo na krok vidět a mezi močálovitými místy na louce zabloudil. Vtom spatří světýlko a po chvíli další a další. I vykřikl na ně z plna hrdla: "Bludičky, bludičky, doveďte mě domů, dám vám koláč z koňského trusu!"
Že ani v nouzi si neodpustil svoje škádlení, nebo že bludičky takové koláče nerady, se zlou se potázal. Objevilo se celé hejno světýlek velikosti asi tak hořících košťat a jako posedlá začala okolo něj křepčit, rejdit a tančit. Tu se sedlák vystrašil a nevěděl teprve kudy - kam.
Bludičky jej ze svého zajetí již nepustily. Sedlák nenašel cestu, uvízl v bahně do něhož zapadl a již se nevyprostil. Do rána v něm bídně zahynul. Tak bludičky lakomého sedláka potrestaly za jeho nepěkné skutky.
Umělým odvodňováním je výskyt světýlek - bludiček stále menší a menší. V dnešní době je to již veliká vzácnost, rovněž tak ohnivého muže na Náměrkách, divého muže z Dřevíče, víly a rusalky z Bezděkova či Ratibořic již téměř nezahlédnete. Však báchorky o nich přecházejí z pokolení na pokolení až na dnešní časy.
