O plivníkovi
Nedaleko Police se poprvé roku 1406 uvádí ves Žďár. Je však určitě ještě starší, jak dokládá její jméno odvozené od "žďáření," to je vymýcení lesa požárem.Pověst uvádí, že kdysi žil ve Žďáru sedlák, který měl plivníka - pekelnou to bytost v podobě ohyzdného černého kuřete, plivajícího obilí. Sedlák to samozřejmě držel ve veliké tajnosti a sousedé se marně dohadovali, jak to, že i v dobách neúrody jsou jeho sýpky stále plné, dokonce tak, že značné přebytky obilí mohl pravidelně prodávat na trhu.
Celou tu záhadu odhalil až jednou po létech krajánek z bukovinského mlýna. Ten totiž poznal plivníkovu práci podle připálených špiček zrní. Ve mlýně se o celé věci dozvěděl sedlákův čeledín, a protože byl zvědavý, začal plivníka hledat.
Nakonec ho objevil ve stodole, ve zvláštní posadě, vysoko pod střechou. Plivník ho vylekal tak, že spadl ze žebříku na mlat a zranil se tak, že zůstal nadosmrti mrzákem. Několik dní nato hamižný sedlák zmizel a s ním i černé kuře - to plivník si sedláka odnesl. Pak jednoho dne se objevil sedlák ve světnici nazpět - ale již nedýchal a obličej měl celý černý.
Uplynulo totiž sedm let, po které se plivník zavázal hospodáři sloužit - sedlákovu duši si odnesli čerti do pekla.
Ne nadarmo se peklu vázat!
