Pod borovicí
Východně, nedaleko od Poděbrad, je tajemný vrch Oškobrh. Z jeho vrcholu často věštila Libuše, která tam stoupala dřevěnou chodbou, postavenou jí lidmi z Libice hradu.V nitru té hory dříme posvátné vojsko. Spí tam a probudí se, až uhodí na Čechy největší tíseň. Pak pod vedením sv. Václava se vyhrnou z temného klínu kopce ven a rovinou se ozve zvuk zuřivé bitvy. Od severu z Pruska se nepřítel přižene, ale mezi Cidlinou a Mrlinou skoro všichni útočníci zahynou. Jejich král se dá pak na útěk ... a až bude pruský král se zbytkem vojska ze země utíkati, zůstanou na odpočinutí ve stínu staré borovice v širém poli za Náchodem u Hronova, poblíže hranice.
Odpočine tu král i celé jeho vojsko, neboť nebude již míti více mužů, než co by se jich kolem válečného bubnu sesedlo. Tu si tedy na mezi pod rudokmennou borovicí naposledy na české půdě usednou a pak zajedou přes hranice a české království bude míti od nich navěky pokoj!
