Pověst z Ruprechtic a Rožmitálu
V obci Ruprechtice, která leží v údolí Stěnavy a Ruprechtického potoka se říká, že na zdejším hřbitově v hodině půlnoční tančívají z hrobů vstalí nebožtíci.
Místní hrobník si jednou na nebožtíky počíhal. Když o půlnoci počalo to hrozné
divadlo, hrobník si dodal odvahy, připlížil se mezi rovy a sebral jednomu z nich
odložený rubáš. Urmlec jej však zpozoroval a pronásledoval drzého hrobníka až na
zvonici. Ještě, že věžní hodiny na kostele odbily již jednu hodinu z půlnoci. Kostlivec
zmizel.
Hrobník však trestu neušel. Do rána umřel ve zvonici strachem. Není radno choditi o půlnoci na hřbitov a v Ruprechticích obzvlášť.
Severně od Broumova se rozkládá podél Černého potoka ves Rožmitál. V ní před dávnými léty žil spokojeně na svém hospodářství sedlák se svou milovanou ženou.
Jednoho dne se žena roznemohla a neuplynula dlouhá doba, než ji hospodář, pln smutku, uložil k věčnému spánku na broumovském hřbitůvku.
Každý den pak chodil z Rožmitálu k jejímu hrobu a tam položil cestou natrhanou
kytici polních kvítků. Pak nad hrobem povídal své ženě pod zemí své každodenní
starosti i radosti. Jednou však po těžké práci na polích doma usnul a tak se vydal do
Broumova až pozdě navečer. Na polní cestě za Rožmitálem se mu najednou zjevila
jeho žena - nebožka v celé bývalé kráse, jen trochu pobledlá a posunky mu
naznačovala, aby se vrátil zpět. Sedlák poslechl a spěchal rychle domů, do statku.
Přispěchal opravdu v poslední chvíli, ze světnice se již valil kouř a i když požáru
zcela nezabránil, podařilo se mu zachránit ostatní budovy, seník, sýpku i chlévy a
zvířata v nich.
Z vděčnosti pak nechal postaviti na místě zjevení kamenný kříž.
Půjdete-li touto cestou okolo kříže, vzpomeňte, že věrnost a láska i posmrti dovede člověka poctivého odměnit. Tak jak se stalo našemu sedlákovi, který díky své nebožce zachránil před požárem svůj majetek.
