Poklad v klášteře polickém
Klášter samotný byl založen počátkem 13. století spolu s městem Policí. Stavba rozsáhlé klášterní budovy byla spojena s velikými překážkami, neboť v těch místech byly bezedné močály. I muselo být, dříve než se se stavbou započalo, zaraženo na tisíce silných dubových kmenů do země. Teprve na těchto "jehlách" se počalo stavět.Celý klášter je tedy vystavěn na jezeře a až přijde konec světa, pak se propadne celý do hlubin. Nikdy nezamrzající potok "Jezerka," jenž vytéká z pod kláštera, pověst o jezeře jen potvrzuje.
Pod hlavním oltářem vede do hlubin schodiště až
k jezerní hladině, kde v časech nebezpečí bývaly
ukryty klášterní poklady. Podzemní chodby se tam
křižovaly na několik stran - jedna z nich vedla až
do kláštera broumovského, druhá pak až na Kočičí
hrad na Ostaši. Tam se objevil i hrabě Montecucoli -
císařský vojevůdce - a to v roce 1646. Hrabě se
zdržel v Polici se svými jedenácti pluky celý týden
a generál, dověděv se, že klášter skrývá veliké
poklady, prosil tehdejšího opata Aleše Húbnera, aby
mu jej ukázal.
Po velikém zdráhání a slibu, že si generál nechá zavázat oči a nikdy nikomu nepoví co uvidí, jej opat a dva nejstarší mniši vedli dolů po schodech do hlubokých sklepení.
Scházeli dlouho, než se ocitli u jezerní hladiny. Tam mu oči na chvíli odvázali a tu uviděl nevšední podívanou. Jezerní hladina se vlnila a prapodivné ryby hlavy vystrkovaly. Jejich těla byla tmavá jako ta noc, v níž stále žily. Pak mu opět zavázali oči a šli dále až k malé, ve skále vytesané kapličce. Zde uviděl hrabě, když mu byl opět šátek sejmut z očí, ohromné množství zlata a stříbra, kalichů, křížů a drahých obrazů i drahokamů nevídané krásy.
Opat, sledujíc dychtivý zrak generála, vyjmul z truhlice jeden z mnohých prstenů a dal mu jej na památku. Generál znovu přislíbil, že bude mlčet jako hrob.
Pak mu opat opět zavázal oči a vydali se na další cestu. Šli opačným směrem, chodbou, kde byl vlhký a těžký vzduch, místy se brodili vodou a museli přelézat kameny ležící přes cestu. Zdálo se, že jdou nekonečnou chodbou a že se v ní nalézají celou věčnost. Hrabě se snažil překonávat svou úzkost a byl rád, když jej opat upozornil na množství schodů, kterými se dostanou na denní světlo. Schodů bylo tolik, že se zdálo, že neubývají. Konečně po více jak dvou hodinách chůze se dostali na čerstvý vzduch - to ocitli se mezi skalami - v divokém Kočičím hradě.
Generál si udiveně mnul oči a hleděl na šedivé velikány, a když dole uviděl celou polickou krajinu, měl za to, že všechno byl jen pouhý sen.
Kde dnes se obrovský poklad kláštera nachází - nevíme. Přestavěné budovy klášterní nám zůstaly. Ale jako útulek mnichů byl klášter zrušen v roce 1786 císařem Josefem II. a řeholníci byli přeloženi jinam. Poklad snad převezli tajně s sebou, nebo jej ponechali zakopaný dole u kapličky v podzemí, kde spočívá dodnes!
