Pánkova studánka
Mezi vesnicemi Babí, Pavlišov a Horní Radechová se tyčí vrch s názvem Kosná hora. Na jeho úpatí je studánka, jíž se odedávna říká Pánkova. Dostala své jméno podle rytíře Pánka, pána zdejšího kraje.Na Kosné hoře stával kdysi mocný a pevný hrad, na němž mladý rytíř Pánek vládl. Byl svobodný a byl velkým milovníkem honů, pitek a jiných radovánek. Ve dne se toulal se svými psy po lesích a pronásledoval vlky, lišky, jeleny a srnce. Někdy si také vyjel na turnaje k sousedním rytířům do Náchoda, na Červenou Horu, Rýzmburk, Vlčinec, Vízmburk nebo na kladskou Homoli. Na těchto turnajích prý býval vždycky vítězem. Noci většinou trávil se svými přáteli nad poháry s vínem nebo medovinou. Pilo se, tančilo, zpívalo a zábava prý často byla tak bujná, že veselá společnost chodívala spát až s prvním zpěvem ptáků.
Jednou se Pánek zase vydal se svou družinou na lov. Jezdil stále sem tam a kdo ví, čím to bylo, ten den nemohl ničemu přijít na stopu. Po několikahodinovém pátrání nakonec, celý mrzutý, přehodil svou kuši přes rameno, toulec se šípy přesunul dozadu přes levý bok a chystal se jít domů.
Vtom zdálky uslyšel jakýsi dusot a praskot větví a keřů. Jeho lovecké srdce poskočilo a na odchod okamžitě přestal myslet. Připravil si kuši, vytáhl z toulce šíp, nasadil na tětivu a čekal, co se bude dít. Nečekal dlouho, dusot se blížil a praskot byl čím dál zřetelnější. Náhle se před Pánkem objevil veliký bílý jelen, jakého ve svých lesích dosud neviděl.
Pánek natáhl tětivu a už chtěl spustit, když na něj někdo zavolal: "Nestřílej, panáčku, nebo se ti povede velmi zle!"
Rytíř se ohlédl a uviděl, jak od nedaleké skály přichází drobná ženská postava, která Pánkovi hrozila kostnatou rukou. Pánkovi to přišlo k smíchu, taková stará babka a bude mu hrozit. Proto znovu natáhl tětivu, šíp zahvízdal vzduchem a krásný jelen se skácel na zem. Rytíř k němu hned běžel, aby ho svým loveckým nožem zabil. V tom okamžiku se ta babka objevila těsně u něho a celá bledá zlostí na Pánka vyštěkla:
"Ten čin mi draze zaplatíš. Varovala jsem tě, ale tys nedbal! Věz, že já jsem čarodějnice Šmejkalka, která vládne v těchto lesích a nikomu nezůstane nic dlužná. To ti přísahám - až se měsíc naplní na své dráze, naplní se i dny tvého života!"
Když to dořekla, zmizela ve skále tak, jak se před chvílí objevila.
Rytíř si řečí stařeny příliš nevšímal. Dobil jelena, zatroubil na lesní roh, a přivolal si své společníky. Ti potom jelena za velikého jásotu dopravili na hrad.
Minul týden, pak druhý, a měsíc v úplňku zářil na temně modrém hvězdnatém nebi. Noc byla tehdy vlažná a nebývale jasná. Pánek si opět pozval hosty, a radovánky nebraly konce. Bylo hlučno a veselo, zpěv a hudba se rozléhaly po veškeré spící krajině a zalétaly daleko do lesů Kosné hory.
Vtom, když zábava byla právě v nejlepším, se na stráni proti Kosné hoře objevila vyzáblá postava čarodějnice Šmejkalky. Postavila se do bojovného postoje, rozpažila obě kostnaté ruce a chraptivým, nepříjemným hlasem zavolala:
"Měsíc je v úplňku, zpupný rytíři!" Má kletba a má pomsta se teď vyplní! Ať tvůj hrad i s tebou a tvými hosty zmizí z povrchu zemského!"
Jak to dořekla, dala se do hrozného ďábelského smíchu. V tom okamžiku se zachvěla země, nastal děsný rachot a než se ustrašení hosté vzpamatovali, vše se propadlo do nitra kopce. Z hradu zůstala jen kupička kamení na vršku Kosné hory. Ta jediná připomíná kdysi slavný hrad.
Později na místě pod bývalým hradem vytryskl z hloubi země mohutný pramen a vznikla studánka, jíž se na věčnou paměť dodnes říká Pánkova.
