O zkamenělé princezně
Hronovské kotlině vévodí Bor, překrásná stolová hora, která je dominantou celého kraje. Její temeno je pokryto množstvím skal a hlubokých údolí, což dohromady tvoří rozsáhlé bludiště kamenného města. V roklinách leží staleté vyvrácené stromy a mezi nimi se proplétají praménky výtečné vody, které se spojují a jako potůčky a potoky stékají dolů do kraje. Z vrcholu Boru je nádherný pohled nejen na okolní krajinu, ale i daleko do Čech.V divokých skalách na Boru měl kdysi dávno divukrásný palác mocný čaroděj. Byl majitelem veškeré okolní krajiny a ovládal osudy jejích obyvatel. Byl to mocný a bohatý pán, který přesto nebyl šťastný.
Měl jedinou dceru Jelenu, již měl velmi rád a z velké lásky ji nepředstavitelně rozmazloval. Dělal pro ni všechno, co si jen usmyslela, nosil jí nejkrásnější šaty, nejvzácnější šperky, nechával jí připravovat nejroztodivnější jídla. Princezna Jelena však otci jeho lásku a péči neoplácela, byla pánovitá, hašteřivá, plná podivných vrtochů. Snad ani nebyla lásky schopná.
O její kráse se dozvěděl Krakonoš, mocný vládce hor nepříliš vzdálených, a začal na Bor zajíždět. Chtěl si získat princezninu přízeň, aby ji mohl po čase požádat o ruku. Jelena se mu však jen smála, obstarožní, nepříliš vzhledný ženich se jí pranic nelíbil. Krakonoš se proto často vracel domů rozzlobený na nejvyšší míru, a tuto zlobu dával pocítit obyvatelům svého panství.
Vždycky, když se Krakonoš po čase vybouřil, znovu a znovu se mu po krásné Jeleně zastesklo, a tak vymýšlel další způsoby, jak získat její přízeň. Bohaté dary, které jí pokaždé vozil, se mu už zdály málo, a tak pro ni nechal na Boru zřídit překrásnou zahradu, kam snesl všechny nejvzácnější květiny ze své říše. Uprostřed zahrady se lesklo křišťálové jezero, v němž se proháněly zlaté rybky a na jehož vlnách plavali vzácní vodní ptáci. Chladným srdcem princezny Jeleny však nepohnulo vůbec nic. Měla jiné starosti.
Od chvíle, kdy k nim Krakonoš začal jezdit, přemýšlela, jak se tohoto nevítaného nápadníka nadobro zbavit. Po čase dostala nápad, který bez prodlení uskutečnila.
Kromě Krakonoše měla ještě jednoho ctitele, kterého také neměla ráda, ale alespoň byl mladý a pěkný, a tak si usmyslila, že se za něho provdá. Protože věděla, že její otec tomuto nápadníkovi nepřeje, neboť byl chudý, tajně se s ním zasnoubila, aby pak pozdějšímu sňatku už nic nestálo v cestě.
Svatbu chtěla mít co nejdřív, protože tím by zcela ustaly Krakonošovy návštěvy. Rozhodla se, že si jen ušije svatební košili a hned pak se tajně provdá. Byla si jistá, že otec jí všechno odpustí a když už bude jednou vdaná, nakonec se s tím smíří.
Jednou zase seděla u stolku a měla na klíně už hotovou košili, kterou ještě ozdobně vyšívala. Náhle se ve dveřích objevil Krakonoš a opět naléhal:
"Nenechávej mě tak dlouho v nejistotě, princezno. Rád bych už slyšel, jestli se staneš mojí paní."
Princezna se pohrdavě zasmála a odpověděla:
"Ano, stanu se paní, ale ne tvojí. Hned jak došiju tuto košili, vezmu si svého vyvoleného. Tobě ale nikdy náležet nebudu!"
Krakonoš se zamračil a pochmurně se zeptal:
"Je to tvé poslední slovo, princezno?"
"Ano, mé poslední," řekla rozhodně princezna. "A už si víc nepřeji tvé návštěvy!"
Sotva Jelena vyřkla tato slova, Krakonoš se strašně rozzlobil, pozvedl pravou ruku a hrozivým hlasem zvolal:
"Svou svatební košili nikdy nedošiješ, princezno, neboť smíš na ní udělat jen jeden steh ročně a až košili došiješ, nastane soudný den!"
Když svou kletbu dokončil, zahučel divoký vichr a rozpoutala se divoká bouře, která ustala až po několika dnech. V té době zmizela zahrada a propadlo se jezero, po němž zůstala jen hluboká prohlubeň. S ohromným rachotem se zřítila překrásná stavba princeznina zámku a zbyly z ní jen šedé, zeleným mechem porostlé balvany, které tvoří rozsáhlé bludiště. Na jeho okraji sedí princezna, která hned po Krakonošově kletbě zkameněla.
Jen jednou za rok, na Velký pátek, když se v kostele v Machově čtou pašije, se zámek na chvíli obnoví v celé své nádheře a princezna ožije. Udělá steh na své košili a hned se zase promění v kámen. Co rok, to jediný steh.
Tak po dlouhé věky sedí princezna Jelena na Boru a čeká na své vysvobození. Toho se však nikdy nedočká, protože jakmile došije svoji košili, nastane konec světa.
