Židovka
Kousek od mlýna Kozínku se vlévá do Metuje potok, který přitéká od Machova a kterému se odjakživa říkalo Stekelnice. Dnes je více znám pod jménem Židovka, o jehož původu se vypráví následující pověst.V dobách třicetileté války žil v Polici žid Löbl. Živil se plátenictvím, které už v té době bylo v kraji velmi rozšířené. Vždycky na konci týdne za ním chodili tkalci z okolních vesnic i samot a odevzdávali mu své dílo, které Löbl zase předával dál. Obchod se mu dařil, a tak Löbl vedl vcelku spokojený život.
Měl jedinou dceru, velmi krásnou, která se jmenovala Ester. Otec ji hlídal jako oko v hlavě, nyní o to více, že všude po okolí řádily hordy cizích vojáků, kteří se ničeho neštítili. Policí každou chvíli procházely nové a nové vojenské oddíly, které si násilím braly, co potřebovaly, a tak obyvatelstvo žilo v neustálém strachu. Kdykoliv se ve městě nějaké vojsko utábořilo, Löbl Ester zavřel do jejího pokojíku, kde vždycky přečkala nejhorší dobu. A tak se stávalo, že mnohdy nevyšla po dobu několika týdnů.
9. června 1639 vpadl do Police oddíl Švédů. Vylomili dveře do kostela a pobrali tam vše, co se jim zdálo cenné, nebo potřebné. Pak se vydali do města, kde se násilím zmocňovali žen, a rabovali a pustošili domy.
Když přišli k židu Löblovi, žádali na něm nejprve peníze. Dal jim všechno, co měl, ale Švédům se to zdálo málo. Rozběhli se tedy po domě a začali prohlížet jednotlivé místnosti. Tak narazili na pokojík, kde byla ukryta Ester. Nepomohly prosby, nepomohly přísliby dalších peněz, když Ester nechají na pokoji, Švédové si ji odvedli s sebou.
Starý Löbl byl zdrcen. Neželel ukradeného majetku, ale své milované dcery, jediné bytosti na světě, již miloval. Nejhorší bylo, že ani nevěděl, kde vlastně je, protože Švédové ještě ten den odtáhli někam směrem k Hronovu.
Tak uplynul v nejistotě celý týden. 16. června vtrhl do Police další švédský oddíl, daleko početnější než ten předcházející. Vojáci nejdříve uhodili na klášter. To už obyvatelé Police na nic nečekali a rozprchli se do okolních lesů. Mezi nimi byl i starý Löbl, který se s několika sousedy vydal až na Bor.
Když asi po dvou týdnech dostali zprávu, že Švédové nejsou ani v Polici, ani nikde v okolí, vydali se opatrně na zpáteční cestu. Byli už celí zmoření hladem, a tak šli velmi pomalu, tím spíše, že při sebemenším šelestu se ukrývali v houští. Na nepřátele však nenarazili, ti tady už uloupili vše, co se dalo, a tak odtáhli jinam.
Skupinka Poličanů šla údolím Stekelnice, až dorazila do míst, kde se říkalo V dubinkách. Tam se na chvíli zastavili, aby se napili z potoka a trochu si odpočinuli. Náhle syn souseda Picka přiběhl s očima navrch hlavy a volal:
"Pojďte, pojďte honem, tamhle v křoví někdo leží!"
Několik mužů se zvedlo a opatrně šli za chlapcem, aby se přesvědčili, co uviděl. Byl to žalostný pohled. V křoví leželo tělo mladé dívky s dýkou v prsou. Hrozné bylo zjištění, že mrtvá dívka je Ester Löblová.
Její otec nebyl schopen slova, zhroutil se a plakal.
Muži, kteří Ester objevili, se vydali do Bezděkova, kde poprosili o motyku a lopatu. V dubinkách, kousek od křoví, kde Ester našli, vykopali hrob a nešťastnou dívku do něj pochovali. Jejich odchod z toho místa byl velmi smutný, protože odcházeli bez starého Löbla, který seděl schoulený u hrobu, odkud se nechtěl hnout, a ještě kus cesty je doprovázel jeho nářek:
"Ester, moje Ester."
Nikdy se nedozvěděli, jak se sem Ester dostala a proč zemřela. Asi za týden se starý Löbl vrátil do Police, ale neměl o nic zájem. Nezajímalo ho, že jeho dům potřebuje uvést do původního pořádku a že by bylo potřeba zase zahájit obchod. Všem scházel před očima a ač se několik jeho nejbližších přátel snažilo přivést ho na jiné myšlenky, nebylo to nic platné. Chodil jako tělo bez duše, až po pár dnech zmizel a už se nevrátil.
Teprv po několika týdnech přinesl kterýsi polický občan zprávu, že když dva muži z Bezděkova šli na ryby do Stekelnice, našli u hrobu Ester mrtvolu jejího otce. Pochovali ho vedle ní a zanedlouho se potoku i údolí, kudy teče, začalo říkat Židovka. Nejprve nesměle, protože původní název Stekelnice dlouho a dlouho přežíval, ale nakonec se nový název zcela prosadil a původní jméno bylo zapomenuto.
