Obsah

Úvod

Proč?

Pověsti zbrojnoše z Ostaše

Založení Police nad Metují

O původu jména řeky Metuje

Ostašský zrádce

Žižkův stůl v Náchodě

Žižkova lípa na Ostaši

Mohyla smrti

Tajemné chodby na Ostaši

Husitská mincovna

O Vlčinci

Staré varhany v kapli na Ostaši

Podkova krále Bedřicha

Paní Brixena z Homolky

První tkadlec na Náchodsku

Dobrošovská zlatá skála

Běloveský drak

Pánkova studánka

Pekelný sud

Sluj českých bratří

Hromový kámen na Boru

Klášterní poklad na Boru

O zkamenělé princezně

Poklad v klášteře polickém

Evangelíkův poklad

Vánoce na Ostaši

Skalský hrad

Loupežníci z hradu Adersbach

Loupežníci na Hvězdě

Kaplička na Hvězdě

Znak města Stárkova

Stárkovská Smolná kniha

Tajemné světlo na hradě Skály

O původu jména Čertovina

Čertovina

Selský generál

Milost za černé zlato

Plhovská kaplička v Náchodě

U lipek

Požár v Kostelci u Náchoda

Rok 1866 v Červeném Kostelci

Ztracený prapor

Dobenín

Jó, válka

Kaplička v Suchodole

Sedmipramenná studánka v Malých Svatoňovicích

Úpičtí rytíři

Vlkova pomsta Tasovi z Vízmburka

Devět křížů

Vízmburský poklad

Zachráněný kníže

O kříži pod Hořičkami

Studánka na Boušíně

Židovka

O ševci v Rokytníku

O původu jména Turov

Turovští rytíři

Poklad na Turově

Krakonoš na Turově

Bludičky

Zkamenělé chleby

Rybníček Krčmařík

Červenokostelecký had

Jak vznikl rybník Rozkoš

Do Havlovic a co se tam přihodilo

Všude samý vodník

A jedna pro naše přátele!

... a ještě střípky nakonec

Závěr


Napište mi
své připomínky, náměty, ...

Jste [CNW:Counter] návštěvník


První tkadlec na Náchodsku

Za starých časů se většinou nežilo tak dobře, jak nám vyprávějí pohádky a zpívají písničky. V kraji kolem Náchoda bylo hodně bídy, takže někdy nebylo ani na chleba a v období velké nouze se jedlo všechno, co se dalo ukousat, třeba i kůra ze stromů a tráva. Nejčastějšími pokrmy v dobách, kdy tak velká nouze nebyla, byly brambory, upravované na různé způsoby, kyselo a též oukrop, vodová polévka s česnekem.

Také oblečení bylo velmi prosté, muži nejčastěji nosili kožené kalhoty, které jim mnohdy vydržely celý život, tkaniny byly vzácné, ty se za drahé peníze dovážely z ciziny. A tak starší děti nosily šaty po rodičích, mladší děti po starších.

Na své pouti světem se v tomto chudém kraji kdysi dávno objevili Pán Ježíš a svatý Petr. Jednou před polednem přišli do vesnice Bražec. Protože už byli oba hladoví, vešli do první chalupy u cesty. Bydlel v ní podruh Kaválek, který dřel bídu s nouzí. Ke všemu měl spoustu dětí, jež při své chudobě nemohl uživit.

Když se poutníci objevili ve dveřích, děti, které si dosud hrály na zemi, zalezly vystrašeně do kouta a ty nejmenší začaly plakat. Sotva je však oba pocestní pohladili po tváři, bylo po pláči. Větší se dokonce rozesmály a menší natahovaly ruce, aby dostaly něco k jídlu.

"Ham, dej ham!" vykřikovaly.

Svatý Petr se neovládl a nad tou bídou se rozplakal. Když ho Pán Ježíš uviděl, zašeptal:

"Tím, že je ted' nakrmíme, jim moc nepomůžeme. Musíme to zařídit tak, aby měly co jíst celý život. A na to jídlo si budou muset vydělat prací."

Mezitím co spolu mluvili, přišla do místnosti matka Kaválková. Byla hubená, sešlá prací i množstvím porodů. Hosty však přivítala srdečně a poprosila je, aby se u nich posadili. A hned šla k ohništi, aby zatopila a dala na polévku. Oba pocestní bedlivě pozorovali, jak jí jde práce od ruky, jak zatápí chvojím, které si přinesla ze dvora, jak nalévá vodu do kotlíku, zavěšeného na řetězu nad ohništěm, a jak krájí zelí na polévku.

Když zvonek ve vsi zaklinkal poledne, přišel otec Kaválek. Nesl s sebou bochník černého chleba a trochu mouky na placku. Také on přivítal hosty a pobídl je, aby si ukrojili. Jeho žena už stavěla na stůl mísu zelňačky. Pán Ježíš jim poděkoval a řekl, že je nebudou vyjídat, když mají sami tak málo. Jen ať radši nakrmí děti. Potom sáhl do kapsy a vtiskl Kaválkovi do hrsti několik zrníček.

"Tuhle ti dávám odměnu za tvou ochotu. Je to dobré semeno a přinese ti požehnání. Nevadí, že nemáš své pole, zasej u sedláka, kterému sloužíš, a prozatím třeba jen na malý záhonek. Až semeno vzklíčí, vydá ze sebe velikou rostlinu. Tu vytrhni i s kořeny, semeno vymlať a lodyhy rozlož po zemi. Čím víc budou na slunci a zase na dešti, tím lépe. Za několik dní se vymáčí a můžeš z nich usoukat dobrá vlákna. A ted' ti ukážu, co s těmi vlákny. Pojď se mnou ven!"

Kaválek poslechl a všichni tři vyšli ven. Zastavili se pod kůlnou, kde Pán Ježíš ukázal na pavouka, hovícího si až nahoře pod stříškou ve velké pavučině.

"Pozoruj toho pavouka. Je to dobrý tkadlec a ty se od něho naučíš mnoho dobrého. Pracuj se svými vlákny přesně tak, jak to dělá on. Napíchej si za humny několik holí pěkně ve dvou řadách a od jedné ke druhé natáhni vlákna. Potom to udělej zase napříč. A co bude dál, na to přijdeš sám. Tak si utkáš látku, která bude silná jako kůže, a oblékneš nejen sebe a celou rodinu, ale i další lidi. Látku můžeš prodávat, a pomoci si k lepšímu živobytí."

"Při tvé pracovitosti se ti jistě dobře povede," dodal svatý Petr.

A měli pravdu. Za humny vyrostlo takové množství zázračné byliny, že bylo dost semene i vláken. První rok oblékl Kaválek členy své rodiny. Vždyť to už nutně potřebovali. Druhý rok prodával sousedům a třetí rok se u něho sjížděli lidé z okolí. Za pár let zbohatl tak, že si postavil krásný statek. Ale nikdy nezapomněl, že vyšel z chudoby, a pomáhal sousedům, kde jen mohl.

Kaválek byl první tkadlec náchodského kraje. Všichni tkalci tady se naučili svému řemeslu od něho.


Návrat na domovskou stránku