Rok l866 v Červeném Kostelci
Byl teplý den 23. června roku l866. Občané ze Lhoty u Červeného Kostelce byli rozrušeni zprávami o pohybu pruského vojska k hranicím Čech. Lidé schovávali potraviny, prádlo, šaty, peřiny a všechno co mohli do různých skrýší. Jako by to bylo již skoro zvykem v tomto kraji, chystali se odejít z obavy před vojáky do okolních lesů.Náhle zaslechlo několik usedlíků při sušení sena zvuk polní trubky směrem od Stolína. Běželi se rychle podívat a viděli eskadronu hulánského pluku císaře Františka Josefa I. pod vedením plukovníka Scholeye. Úkolem vojáků bylo obsadit městečko s okolím a především hájit železniční trať z Josefova do Malých Svatoňovic.
U této eskadrony sloužil vojín Kudrna, původem ze Lhotecké chalupy č.p. 86, kde ještě jeho rodiče žili. Ten hulán chtěl navštívit svou matku i otce, které tak dlouho neviděl. Požádal proto velitele eskadrony o povolení k návštěvě. Velitel mu však nevyhověl a to Kudrnu tak trápilo, že se rozhodl i přes zákaz svou návštěvu uskutečnit.
Ve Vackově domě, kde byli vojáci ubytováni, našel
staré odložené civilní šaty, do kterých se převlékl.
Přeběhl ulici do farské zahrady a odtud hledal
cestu dále. Do cesty mu najednou vstoupil farář
Kerner zvaný Jadýrko a ptal se jej, co tam hledá.
Kudrna se faráři svěřil a farář mu ochotně ukázal
branku vedoucí na hřbitov, který tehdy ještě u
kostela byl. Ze hřbitova se dostal Kudrna do domku
pod kostnicí, který je dnes již zbořen. V něm se
zdržel, aby si upravil šat a zklidnil mysl.
Když vyšel ven, stála před domkem již vojenská
patrola - někdo jej udal, tak jak je již v čechách
zvykem.
Vojenská rada odsoudila Kudrnu, na návrh velitele, jako zběha k trestu smrti usmýkáním. Hned rozsudek vykonali.
Kudrnu svlékli a přivázali za nohy k ocasu jeho vlastního koně. Pak velitel Scholeye vsedl na koně a pustil ho tryskem po kosteleckém náměstí. Odsouzený volal, křičel, prosil o smilování, ale nadarmo. Když kůň třikráte oběhl náměstí, zkrvavený Kudrna nevydal již ani hlásku. Jeho tělo pak zahrabali na hřbitově u zdi kostnice.
Kostelečtí občané byli rozhořčeni činem rakouského plukovníka, ale co mohli dělat. Druhý den již ve městečku tábořila hlavní část 2. armády v počtu 50 000 vojáků.
Po pět dní občané trpěli revizicemi a drancováním od rakouské armády. Co teprve by mohli čekat od Prušáků, kteří postupovali do nitra Čech.
