Založení města Police nad Metují
Jedním z hlavních rádců našeho českého krále Přemysla Otakara I. byl vážený český zeman jménem Krušina. Ten neměl svých dětí, a proto vzal na výchovu syna svého zemřelého bratra - osmnáctiletého mladíka Jurika.Jurik byl prudké, divoké krve a nejraději se potuloval s přáteli svými po Praze, kde v rozličných krčmách popíjeli, kostky hráli a na svoje povinnosti zapomínali. Strýc mu dělal výčitky a nabádal k lepšímu životu. Nic však platno, Jurik nevyslyšel strýce svého.
Jednoho odpoledne se vydal starý Krušina sám vyhledat svého synovce, aby se sám přesvědčil o jeho počínání. A tak jej našel v krčmě nevalné pověsti jak hýří a peníze utrácí. A tu dalo slovo slovo, a když strýc pohrozil, že vše řekne panu králi, Jurikovi vzkypěla krev a svou dýku vrazil strýci přímo do prsou.
Krušina bez hlesu padl a záhy i skonal. Všichni přátelé Jurika hned prchli a on sám se ještě toho večera vydal na cestu z Prahy pryč.
Šel stále směrem na východ až došel na Moravu do kláštera v Rajhradě, tam předpokládal, že jej nikdo hledat nebude. Po nějakém čase trápen výčitkami svědomí i strachem, že jej tam někdo z blízkosti krále objeví, svěřil se Jurek se svým hříchem opatovi. Ten mu hned nařídil, aby odešel do pusté krajiny, kál se a deset let žil jako poustevník, jinak, že odpuštění nedosáhne.
Tak se Jurek vydal bos, pouze s biblí, na dalekou cestu. Šel sám a sám, stále směrem severním, až se čtrnáctého dne ocitl v ohromném pralese a tam zůstal. Našel si u studánky v údolí vhodné místo, kde si postavil z roští a chvojí chýši.
Velmi těžko mu bylo, neměl zhola nic, pražádné nástroje, kterými by si život ulehčil, ale vytrval. Časem se sešel v těchto končinách s několika lovci a ti mu nejpotřebnější nářadí a pomůcky darovali. Pak přicházeli stále častěji a nejednu noc v jeho chýši strávili.
Tak ulynulo dlouhých deset let. Vykácel kus lesa, sdělal políčko, vystavěl pevnější chýši z větví a klád, i malou dřevěnou kapličku.
Jednoho dne na podzim, už bylo k večeru, zaslechl zvuk lesního rohu, po chvíli znovu a zas. Jurek poznal, že někdo cizí zbloudil a potřebuje pomoci. Sáhl rychle po svém rohu a odpověděl silným troubením. Když se Jurek po půl hodině ocitnul tváří v tvář neznámému, silně zbledl a klesl na kolena - před ním byl sám český král Přemysl Otakar I. Jak jen se vzpamatoval, prosil krále o milost přiznaje se, že on je ten Jurek, který zavraždil Krušinu!
Král po chvíli odpověděl: "jeden život jsi zmařil, druhý však jsi dnes zachránil, budiž ti odpuštěno".
Pak se Jurek o svého hosta řádně postaral a vše co prožil králi vypravoval. Král pak ráno chtěl, aby jej Jurek doprovázel do Náchoda a poté do Kladska, kam se ubíral za svými vladařskými povinnostmi. Ten však odmítl, že zůstane a měl jedinou prosbu, aby mu král do těchto končin poslal několik bratří z břevnovského kláštera k jeho pomoci při kácení lesa a obdělávání půdy.
A tak tam zanedlouho přišel jáhen Vitaliáš a
s ním deset mnichů s nářadím. Všichni společně
pokračovali v načatém díle Jurikově.
Uprostřed pralesa tak bylo postupně založeno městečko, které od prvních polí obdrželo jméno Police.
Brzy potom, hned na počátku 13. století, zde byl založen klášter a již v roce 1352 mělo městečko svůj vlastní trh a vzkvétalo až k dnešní podobě.
