Selský generál
Selský lid na Policku má smutné vzpomínky na těžké doby roboty. Nejhorší doby ale nastaly po třicetileté válce, když vládli bezohlední broumovští opati - cizáci. Robota byla přitužena a tresty zvýšeny. Lid musel vykonávat práci zdarma až šestnáct hodin denně, po čtyři i pět dní v týdnu. Zmeškal - li byl trestán bičem, vsazován na "osla" nebo do "klády." Ženy musely dodávat vrchnosti vše potřebné pro kuchyni - drůbež, vejce, omastek, plátno a dokonce své vlasy na jejich paruky.V roce 1663 nastoupil na svůj úřad opat Tomáš Sartorius, který ač rodák z broumovska, jednal se svými poddanými neméně tvrdě. Za něho došlo v roce 1680 k selskému povstání. Poličtí tehdy využili příležitosti a žádali vrchnost o stvrzení svých privilegií. Opat Tomáš, aniž by s nimi jednal, podal u císařského dvora na své poddané žalobu a žádal, aby bylo vysláno vojsko. Císař Leopold vyhověl a již 12. července 1680 bylo vydáno nařízení, aby selský lid odevzdal zbraně. Pak byli vůdcové pozatýkáni a uvězněni.
Bylo jich celkem sedmdesát a deset dní trvaly výslechy a mučení. 29. srpna pak byl vynesen rozsudek a v něm i osm trestů smrti. Dne 30. srpna popraven byl Jiří Kyncl z Šonova - jeho tělo vpleteno do kola, další dva oběšeni a ostatním byla dána na poslední chvíli milost a byli odsouzeni k práci v poutech.
Pak uplynulo téměř sto let!
Po skončení velkého utrpení ze sedmileté války nastala další pohroma v roce 1771, kdy byla velká neúroda a nastal hlad. Nejhůře bylo v podhorských vesničkách a samotách, kde lidé umírali hlady a vznikaly nemoci, jako cholera a mor. Na 250 000 lidí tehdy zemřelo.
To vše se dověděl i mladý císař Josef II., který se vydal do Čech na vlastní oči se přesvědčit, co je pravdou na zprávách o tamní situaci. To co viděl, mu však žádný rádce nevyprávěl - vedle cest i nepohřbená mrtvá těla, hladový lid plazící se v hadrech a další a další hrůzy.
Po návratu ke dvoru nařídil do Čech dovážeti obilí a také poručil kromě toho rozdati těm nejpotřebnějším množství peněz. Za toto počínání měl lid císaře ve veliké oblibě a vzhlížel k němu jako k vysvoboditeli.
Císař měl v úmyslu zrušit těžkou robotu úplně, ale matka Marie Terezie pod tlakem vysoké šlechty byla proti těmto reformám.
Tou dobou žil v Machovské Lhotě na hezkém statku svobodný sedlák Dostál. Ten nebyl povinován robotou a měl i další výhody. Rod Dostálů zde sídlil od nepaměti, muži měli vždy velikou urostlou postavu a ráznou povahu. Byli v celém okolí Machovska vždy ctěni a váženi.
Často se v těchto dobách scházeli sousedé u Dostála na statku a radili se, co počít pro zlepšení poměrů. V tomto prostředí vyrůstal i mladý, tehdy dvacetiletý, syn Karel.
Když jednou starý Dostál před synem prohodil, že kdyby byl mladší, jistě by něco pro sousedy udělal - bylo rozhodnuto. Jeho syn se rozhodl, že pro společnou věc něco dokáže. A hned počal se svým otcem přemýšlet jak postupovat. Otec nakonec řekl, že má ve Rtyni v Podkrkonoší známého rychtáře Nývlta, a že k němu hned pojede a získá jej pro společný cíl. Příští neděli se otec Karlův vypravil do Rtyně a vše Nývltovi vypověděl. Ten byl nadšen a slíbil pomoci. Tím byl dán počátek dalšího selského povstání v tomto kraji.
Dvakrát do měsíce se konala u Dostálů tajná porada spolehlivých lidí. Byla zřízena tajná rada - guberno, která vše řídila, rozhodovala o postupu i shromažďovala peníze pro boj.
Podobné guberno bylo ustanovano i ve Rtyni u rychtáře Nývlta, které se stalo centrem povstání. Odtud byly tajnými posly rozesílány rozkazy po celém kraji i pro guberno u Dostála.
Nastal rok 1772, po poradách bylo do Vídně vypraveno poselstvo. Krom jiných se této cesty zúčastnil - za Rtyňsko a Náchodsko, Antonín Nývlt zvaný Rychetský a Mikuláš Užďan zvaný Salakvarda a Karel Dostál za Policko. Vše císaři vypověděli a prosili o pomoc. Císař ji přislíbil a oni se radostně vrátili zpět. Vrchnost náchodská však sedláky, kteří ve Vídni byli, ztrestala. Jen svobodníci Dostál a Nývlt trestu unikli.
Příštího roku 1773 se do Vídně opět dostavilo několik deputací z celých Čech. Mezitím císař i Marie Terezie vyjednávali se šlechtou o zrušení jejich privilegií, ale vyjednávání nebralo konce - šlechtě tato práva byla před léty, při korunovaci, Maríí Terezií přece potvrzena!
Poměry lidu se však stále horšily a tak císařovna sama vydává v roce 1775 patent, kterým se robota poněkud mírnila. Tento patent měl být dán k obecné vědomosti. Vrchnost však otálela, jak se zveřejněním, tak s jeho uplatňováním, a i když pantent pouze poněkud mírnil robotní povinnosti - robotu ještě spíše ztížil. Lid byl přesvědčen, že patent obsahuje zrušení roboty úplně a proto se rozhodl, že si svoje práva vydobude třeba i násilím. Dne 19. března se sešli vůdcové z náchodska i policka i dalších krajů u rychtáře ve Rtyni. Tam bylo rozhodnuto o povstání.
Ozbrojený lid se srocoval a na policku se sešel před klášterem v Polici. Byl to velký zástup a scházel jim vůdce. Nikdo se sám nepřihlásil, různí byli navrhováni. Nato někdo navrhl Karla Dostála a dav nadšeně souhlasil. Pak se vybraný zástup odebral za Dostálem. Ten vyslechl svou volbu a okamžitě vzal různé listiny a dokumenty a odešel vysoký, urostlý do Police. Tak se stal selským generálem.
Před klášterem všem poručil, aby se ztišili a slíbili mu poslušnost. Hned zakázal veškeré drancování kláštera a jiného majetku vrchnosti - věřil, že právo zvítězí a nechtěl, aby povstání dopadlo tak jako před sto lety.
Pak generál Dostál vyjednával s polickou i broumovskou vrchností. Podařilo se mu docílit různých vyrovnání a úlev.
Jinde v krajích však trpělivosti neměli a zástupy žádaly stále více. A tak i přes varování Dostála vytáhlo na 10 000 vzbouřenců ke Hradci Králové. Cestou vypálili na čtyřicet zámků a sídel. A když vítězstvími opilí sedláci se dostali až ke Chlumci, bylo proti nim již připraveno řádné císařské vojsko. Z Kolína vyjela setnina dragounů a sedláci byli honěni po lukách a hájích směrem k rybníku u Chlumce. Zoufalí a vyděšení padali, klopýtali, bořili se v bahně a tonuli ve vodách rybníka.
Tak dopadl největší houf sedláků. Vzbouřenci byli chytáni a věšeni podél cest. Na prsa jim dávali tabulky, na nichž bylo hlásáno kolemjdoucím, že tu visí: "Zbaurzicz a Raubirz z rebelantský selský bandy."
Rychtář Nývlt byl odsouzen na dva roky konání veřejných prací v pražských ulicích. Karel Dostál byl předveden do kláštera v Polici a tam vyslýchán. Kladli mu za vinu i to, že jednou pomohl vdově Hejnyšové proti drábovi, který ji nutil na robotu. Dostál vypověděl, že to chápal jako povinnost ochránce vůči bezbranné ženě. Přesto jej chtěli odsoudit k přivázání na pranýř. Když to Dostál uslyšel, odstrčil vojáky a chtěl utéci. Však přiskočili další a po chvíli byl již svázán a doveden k pranýři. Tam jej k pranýři přikovali.
Ve městě nastal značný rozruch. Dostál, selský generál a svobodník, je na pranýři. Nevěřili, že je trestán za to, že nabádal ostatní k mírnosti, že majetek a jmění vrchnosti zachránil a mnohým z nich, kteří jej poslechli, i životy zachránil.
Jeho žena na něj zatím čekala doma. Asi k páté hodině odpolední se ji donesla zpráva, že je Karel, její muž, k pranýři přikovan. I vydala se hned do Police za vrchností s prosbou, aby ji manžela pustili. Ale nepochodila.
Mladá žena uražena odešla a u známé na Záměstí si půjčila sekeru. S ní se připlížila na náměstí k pranýři. Dnes je na tom místě kašna. Bylo už šero, nikdo u pranýře nestál i stráž již odešla, náměstí bylo pusté.
Žena Dostála přistoupila rychle k pranýři a několika seky přeťala rezavý řetěz. Pak uchopila překvapeného muže za ruku a prchala s ním z náměstí do polí. Byla pak již tmavá noc, když dorazili k Bělému - nikdo je ještě nepronásledoval.
Ještě té noci prchnul za hranice do Kladska. Našel si místo čeledína v jednom statku a pak se dlouhý čas scházel se svou ženou v lesích pod Hejšovinou.
Selské bouře pokračovaly dále. Teprve roku 1777 bylo docíleno jakési dohody a nastal klid v Čechách a Karel Dostál se mohl po půldruhém roce vrátit domů.
Byl opět vyslýchán, ale poměry byly přeci jen snesitelnější a tak dostal pouze trest krátkého vězení. Bylo bráno v úvahu, že povstalcům nedovoloval ničit majetky a všude si počínal jako urozený kavalír.
V říjnu roku 1777 došlo znovu mezi sedláky a pány k nedorozumění a Dostál zase radil ať jsou lidé proti jakékoliv robotě, a proto byl znovu obžalován. Odsouzen byl k měsíčnímu vězení v Hradci Králové - v té době to byla silná pevnost.
Když se Dostál vrátil, chopil se pilně svého
zanedbaného statku v Bělém. Zůstal provždy váženým
sedlákem a "selským generálem."
Dožil se skoro osmdesáti let. Zemřel v roce l8l3.
Jeho nejstarší syn dal postaviti před stavením kůl
v plotě, na němž byl vytesán karabáč, písmena K. D. a
rok 1825. Jediná to památka, která připomíná vůdce
selských bojovníků na Policku.
Málokdo již také zná písničku složenou ještě za Dostálova života, která začínala slovy :
"Karel Dostál, generál
ten nás komandýroval"
