Skalský hrad
Na samém jihovýchodním okraji teplických skal jsou nad zámečkem zajímavé rozvaliny středověkého hradu. K opevnění bylo použito obrovských balvanů a podle toho dostal jméno Skály. Však zbyly dnes již zde pouze vytesané díry pro trámy, dveře, okna a tesané schody až na vrchol jedné z nejvyšších skal, odkud je dnes pěkná vyhlídka.Hrad Skály vystavěl husitský hejtman Matěj Sálava z Lípy, který často konal nájezdy na území Slezanů. Ti se pak snažili několikráte hradu dobýti, ale tehdejší držitel Skal měl na hradě nějakou čarodějnici, která koule vystřelené Slezáky do rukou chytala a házela je nazpět do řad obléhajících. Činila to tak dlouho, že Slezané nechali dobývání hradu a prchli. Když to nešlo po zlém, zvolili osvědčenou taktiku a nabídli Salavovi tolik peněz, že jim hrad prodal a Slezané jej pak rozbořili. Hrad byl však ještě několikráte postaven, ale od 16. století pustl, až upadl v zapomenutí. V 17. stol. jej koupil hradecký biskup M. F. Sobek z Bilenberka a začal se ujímat nový název "Bischofstein."
Jdeme - li od Skalského zámečku ke zříceninám skal, musíme místy podél Černého rybníka, který je obklopen vysokým lesem. Asi dvě stovky kroků nad rybníkem se nachází na jedné z vysokých skal vytesaná pěkná hlava starce s dlouhým, až po prsa, plnovousem. Ústa jakoby pootevřená - jen promluvit. Lidé ji nazývají hlavou "Rýbrcoulovou" - ale to je nesprávně.
Hlava představuje podobu knížete Bartoloměje Minsterberského - vnuka krále Jiřího z Poděbrad. Kníže byl muž bystrý, odhodlaný a těšil se přízni u českého dvora i jako význačný politik.
Ale na jaře roku 1515, tedy na vrcholu svých sil, jel s posláním do Uher. Když přejížděl v loďce přes rozvodněný Dunaj, narazil na skálu a tak utonul - ani jeho tělo se nenašlo.
Hynek Špetle z Janovic se pak ujal Skal a jako jejich držitel nechal vytesat podobu nešťastného knížete Minsterberského na vysokou skálu.
Několik let zde sídlila obávaná tlupa loupežníků, kteří konali výpravy až do Kladska. Dlouhý čas tropili roztodivné kousky. Jeden z nich neupadl v zapomenutí dosud.
Jednou vůdce lupičů si umanul, že unese mlynářovic dceru Marii z vesničky Metuje, moc se mu líbila. Loupežníci se k činu odhodlali v červnu, kdy se louky kosily a Marie s dalšími děvčaty obracela seno. Loupežníci dlouho číhali, až se jim to podařilo. Přehodili přes děvče pytel a honem ji odnesli k vůdci na hrad.
Jaké však bylo překvapení, když děvče přivedli před svého velitele. Nebyla to Marie, ale Verunka, dcera chudé vdovy ze Skalky.
Když loupežníky přešla zlost, přece jen na její prosby Verunku pustili.
Marie si pak dlouho dávala veliký pozor, ale pak museli loupežníci ustoupit novému majiteli, který nechal opět hrad Skály - Bischofstein vyčistit a opravit.