Loupežníci z hradu Adersbach
Na Starozámeckém vrchu, dnes tak nazvaném, ležícím na pokraji Adersbachských skal, byl založen nedobytný hrad Althaus (Starý hrad) - Adersbach. Kdy
přesně byl založen není dochováno. První zmínky jsou
z doby Karla IV., kdy jej koupil, stejně tak jako
nedaleký Střmen, Hynek z Náchoda. Jeho syn, dědic
Adersbachu, byl věrný spojenec císaře Zikmunda.Táborité se však tohoto významného opěrného bodu zmocnili a odtud podnikali válečné výpravy do Slezska. I po husitských válkách však tyto výpravy do Slezska neustávaly, protože hrad se dostal do majetku pánů z Dubé. Slezané hrad několikrát oblehli v domění, že jej dobudou - ale bez úspěchu. Teprve když jej odkoupili do svého držení, stejně tak jako mnoho jiných hradů v této oblasti, jej pobořili.
Od těch časů rozvaliny ožily jen občas - tlupami loupeživých rytířů, lapků nebo zběhů.
V údolí pod hradem žil v chaloupce dřevař Hanes se svou ženou a sedmnáctiletou dcerou Marií. Marie byla velmi nebojácná a tak se jednou vsadila se známým mladíkem, že půjde do hradu a aby ji uvěřil, přinese odtud, co bude po ruce.
A opravdu se jednoho dne do rozvalin hradu
vydala. Bylo to počátkem července. Mnoho se děvče
natrmácelo, však kdyby chtěla cestu do hradu nalézti,
musela by míti snad křídla, aby ty skály zdolala.
Ale přesto, jak zkoušela nalézt cestu z jiné strany,
objevila jakousi jeskyni, jejíž vchod byl zpola
zakryt balvanem. Prolezla dírou a ocitla se na
cestičce vedoucí vzhůru. Tam našla dveře - ale i ty
byly otevřené, tedy vešla. Dostala se až do veliké
vytesané skály, kde se mohla podívat z úzkého
okna.... a uviděla pod sebou celý ten skalní
labyrint protkaný zelení i celou jejich vesničku i
svou chaloupku, rozeznala i lidi na polích. Nemohla
se pohledu nasytit. Ale přeci se jenom vzpamatovala.
Štěstí a náhoda ji přály - loupežníci tam nebyli.
I podívala se do ostatních místností, kde našla plno zbraní a přes jednu lavici byl hozen plátěný ubrousek. Ten rychle vzala a utíkala zpět. Strach ji popoháněl a když narazila na známou cestičku, opět přidala do kroku. V tom za sebou slyší podezřelý šramot a praskot větví. Ohlédla se a vidí nějakého chlapa třímajícího v ruce sekeru, jak se za ní žene.
Marie uháněla, co jí síly stačily, z lesa ven a
skokem ke dveřím chaloupky. Rychle otevřela dveře a
práskla jimi za sebou.
Současně se ozvala temná ohlušující rána, až se
chaloupka zatřásla.
Loupežník vida, že dívku nedostihne, mrštil po ní svou sekerou a ta se zasekla do dřevěných dveří.
Jen snad vteřina rozhodla o jejím životě.
Hanes, boje se pomsty, načas se odstěhoval, ale za
několik neděl byla většina lupičů při loupeži
zajata a zbytek tlupy utekl do jiných končin. Hrad
byl úplně rozbořen a opět se skryl mezi lesní
velikány.
Jen Marie tam občas zašla a hledívala z okna vytesaného do skály na překrásný ten koutek světa.
Dlouho si lidé vypravovali o odvážném děvčeti. Ubrousek i sekerka byly v rodině dřevařově chovány co vzácná památka. Plátěný ubrousek se časem rozpadl, ale sekera byla k vidění v chalupě č. 31 donedávna.
Byla to starodávná sekera, na níž vyryta písmena O.G.H.M. - jaké jméno skrývají, nebo co vlastně znamenají, však nikomu není známo!
