Stárkovská "Smolná kniha"
Původní myšlenka "útrpného práva" nebyla asi právě nejhorší a měla podklad zcela mravný - přiměti k doznání člověka podezřelého, kde nebylo svědků. Během desetiletí a staletí se toto právo zvrhlo a tak zneužívalo, že se stalo právem děsným a hrozným. Při jeho uplatňování soudcové i kati tak zesurověli, zdivočeli, že si stále děsnější způsoby mučení vymýšleli.Mučen musel být nejen každý obviněný, ale i každý podezřelý. Přiznal - li se bez mučení, i pak býval mučen. Tomu se říkalo "na doznanou."
Výpovědí mučených, soudní výroky i jednotlivých konšelů, zapisoval tak zvaný "krevní písař" do knih zvaných "smolných, útrpných nebo černých."
Stárkovská Smolná kniha obsahuje množství rozličných rozsudků. Říká se, že je na ní vyobrazen kostlivec, však není to pravdou.
I větší města jako Náchod a Police měly své "právo útrpné," které bylo využíváno nejen proti skutečným zločincům, ale i proti lidem, kteří se dopustili dnes bychom řekli - přestupků či přečinů. Police získala "právo útrpné" již v roce 1295 od krále Václava II. Popravní místo měla nad Zakopanicí při silnici z Police do Bezděkova, kde popravení bývali též zakopáni. Kata v Polici od nějakého času nebylo a tak museli někteří provinilí sedláci za trest jezditi pro kata jinam - nejčastěji do Stárkova. Dodnes slyšíme od starších lidí výrok: "Přijde si pro tebe Starkovská" nebo "Vzala si jej Starkovská." To znamená - smrt!
Stárkov byl tedy jeden čas jediným panstvím z celé oblasti, kde se vykonávala smrtelná exekuce. Stárkovská šibenice se tak stala v našem kraji nejpověstnější. Šibenice strašila na návrší, jemuž se dnes říká "Šibeňák."
Jak ubohá byla justice v té době ukazují právě záznamy v Černé knize. Šibenice však přinášela městu aspoň nějaké příjmy a tak se Stárkov, až do doby Josefovy, silně bránil proti jejímu zrušení.
Moudrost purkmistra a konšelů stárkovských vysvítá nejlépe z rozsudků, které nejsou opravdu daleko svou "humorností" od výnosů pověstné rady města "Kocourkov!"
První zápisy pocházejí z doby založení práv Stárkova v roce 1573. Svůj názor na kvalitu rozsudků si každý udělej sám.
Ze zápisů v Černé knize:
Léta 1612, 8. máje, maje z poručení Jeho Milosti
Urozeného a statečného Pana Václava Bohdaneckého z
Hodkova a Teplic, podán jest jeden jménem Říha Getiš
ze vsi Rohatce, ku právu dán do města Stárkova, byv
do palečnic vzat vyznal - Předně, že jest toliko
jednomu v zahradě dva klobouky jablek a někdy otci
svému některý vejce ukradl. Též jest, že na dvoře
biskupském v Čakovicích jednu čtvrci hrachu sebral
a jednumu mlynýři prodal. Též svazek konopí odcizil
a za 3 groše prodal.
Jsa potom pro vyhledání více nepravostí na žebřík
dán a znovu tázán, se k ničemu na trápení ani po něm
nechtěl přiznati, a že jen chce zemříti vyjevil.
Ortel na výše sepsané vyznání: Tu my starší a
konšelé města Stárkova vedle dobrovolného téhož
vyznání, jak před trápením tak na trápení i
po trápení výš jmenovaného Říhy, majíce Pána Boha
svého na paměti, nahlédnuvše v práva města, zřízení
zemské i v některé příklady království tohoto
českého, bedlivě vše uváživše, z podstaty práva
nalezeno, že měl na hranici upálen býti, však k
mnohým velikým prosbám a přímluv dobrých lidí s
milostí našeho práva pouze sťat jest.
Stalo se 14. máje léta 1612.
Jiné rozsudky:
Ortel na vyznání Kašpara Schwarzce:
My purkmistr a konšelé města Stárkova, jakož jest
tázání připraveno mistrem popravním, Kašpar Schwarzc
poddaný urozeného a statečného rytíře Kryštofa
Zilvara z Pilníkova a na Vlčicích, jsouc postižen s
jistotou v skutku zlodějském, v lapání raků v
potocích jeho milosti urozeného a statečného rytíře
Pana Hortvíka Žehušického z Nestajova a na
Svojanově a Rymburka Pána našeho i podle přiznání
jeho, tento ortel vypovídáme, že jest zasloužil
oběšení, proto se mu milost státi má, aby pod meč
mistru popravnímu dán, z příčin, že jest šibenice
mdlá (špatná) a také, že ten zločinec velmi těžký
jest, mistr popravní sám s to bejt nemůže, aby jej
oběsil, neb žádného pomocníka nemá, žena jeho ten
den před popravou ušla pryč.
Ortel vyznání Jana, syna Saltova z Dolejšího
Adersbachu:
Dle vlastního přiznání jeho a vyměření arikulu v
zřízení zemském a práv městských, tak jest na zámku
Rýzmburku i jinde, kde mohl peníze kradl a hrál i
nad Pánem svým zrazoval, Pána zapřel - tento ortel z
práva svého vypovídáme, že jest si zasloužil
oběšení, ale milost se mu státi má a to proto, že se
šibenice vobořila.
Kdo z nás by potom nevěřil, že na světě jest též Kocourkov!
I dnes po více jak 200 letech od poslední popravy
na Šibeňáku nás překvapí, že na konci nádherné
barokní křížové cesty, postavené v sedmileté válce
kameníkem Bartolomějem Henrichem, je na tomto návrší
vztyčena opět šibenice!
Sice malá - ale je!
