Čertovina
Při silnici vedoucí z Náchoda do Červeného Kostelce stála od pradávna hospoda nazvaná "Na Čertovině."V druhé polovině 18. století patřila jistému Kozákovi. Byl znám v širokém okolí co veliký boháč. Mimo hospodu vlastnil ještě dva statky a tolary a dvacetníky měřil na pytle a nabíral je lopatou. Měl devět synů, dva z nich studovali a ostatním sedmi koupil po jednom statku a peněz ve zlatě dal, co každý mohl na zádech unést.
Nikdo nevěděl, kde tolik peněz starý sebral. I povídalo se, že má velkého černého kocoura a s ním čaruje. Jiní zase říkali, že vlastní plivníka, co mu pomáhá. Nejčastěji však, že má pletky s čertem, vždyť i ta hospoda se tak jmenuje.
Ve skutečnosti byl obchodníkem, který celé fůry zboží vozil do Pruska i Kladska. K tomu zaměstnával mnoho lidí, kteří mu tyto obchody zařizovali. Ovšem dosti těchto obchodů bylo tajných - podloudných. Zkrátka, nejvíce peněz vydělal pašováním. Nikdo mu však nemohl nic dokázat a ani uřady nic nezmohly, ač již byly na něho upozorněni a hlídaly ho jak mohly.
Bylo to za sedmileté války s Pruským králem Bedřichem II., kdy generál Laudon chránil a bránil hranice v okolí Police a Náchoda. Generál byl toho času s vojenským ležením u Úpice a pracoval tam na novém válečném plánu, ke kterému potřeboval nějakého člověka z tohoto kraje - odvážného a znalého.
Jednoho dne zašel na úpickou faru a prosil faráře Jiřího Slavíka, aby mu někoho poradil, kdo by cesty do Pruska dobře znal. Ten jej ihned odkázal na Čertovinského hospodského Kozáka, že je rodákem z Kladska a i s Pruskem obchoduje, že zná každou, i tajnou pěšinku.
Generál Laudon potěšen zprávou odjel ihned na Čertovinu, ale Kozák doma nebyl. I nechal vzkaz, aby se hostinský, až se vrátí, hned odebral na faru do Kostelce, kde bude ubytovaný. Hostinský se vrátil až za tmy, ale nelenil a za Laudonem spěchal. Zastihl jej ještě vzhůru.
Generál ponejprv Kozákovi sdělil, že služba jenž bude po něm vyžadována, týká se armády a musí být věren, poslušen a naprosto mlčenliv. Josef Kozák před zkříženými meči přísahal, že zájmům Marie Terezie věrně bude sloužiti.
Dlouho do noci se generál vyptával na tajné cesty, kudy by se jeho armáda dostala nepozorovaně ke Kladské pevnosti a kde by se děla co nejlépe rozmístila. Kozák pak slíbil, že povede armádu ke spokojenosti generálově.
Bylo již k ránu, když opustil faru a oklikou přes pole dojel do své hospody.
Druhého dne se vojsko Laudonovo hnulo a rozložilo se po polích a lesích kolem "Čertoviny." Všichni generálové s Laudonem v čele byli pozváni Kozákem na oběd.
Zatím se vše chystalo k pochodu. Všem koním byla ovázána kopyta hadry, kola vozů byla promazána, vše se dělalo tiše a tajně. Za soumraku vyrazilo vojsko, vedeno Kozákem, k pruským hranicím. Kozák vedl vojáky tajnými lesními stezkami, dělostřelectvo pak jelo nejkratší vozovou cestou. Ani obyvatelé okolních vesnic si ničeho nepovšimli. Tak i dělostřelectvo bylo včas rozmístěno kolem kladské pevnosti, aniž to někdo z opevnění zpozoroval.
Pak počalo dobývání s celou silou a prudkostí. Obránci pevnosti nenadálým útokem ztratili zcela hlavu a než uplynuly čtyři hodiny, vlál již bílý prapor na hradbách. Tvrdá pevnost Kladská se vzdala s celou svou posádkou generálu Laudonovi. Radost jeho byla veliká.
Kozák však, protože byl i zde velmi dobře znám co obchodník, musel se nepozorovaně vrátit zpět, aby se mu někdo nepomstil. Proto byl vyprázdněn veliký sud, do něhož si Kozák vlezl, a tak byl odvezen zpět do svého domova.
V roce 1761 přezimoval generál Laudon v Kladsku a tak tehdy býval častým hostem u Kozáka na Čertovině. Stali se dobrými přáteli.
Jednoho dne hostinský zpozoroval, že generál je
velice sklíčen a na dotaz odpověděl, že mu stejně
Kozák nemůže pomoci. Pak se ale svěřil, že mu chybějí
peníze k výplatě jeho armády - měly dojít až za dva
dny. Když to Kozák uslyšel, ihned se nabídl, že
generálovi vypomůže. Ten se jen usmál, neboť taková
armáda stojí statisíce denně. Ale na Kozákovo
vyzvání se s ním přece odebral na sýpku a tam
najednou uviděl narovnané pytle plné peněz.
Nechtěl svým očím věřit.
Když Kozák znovu opakoval svou nabídku, s radostí ji již přijal a také hned všem svým vojákům žold na dva dny vyplacen byl. A tak vydržoval armádu hostinský z Čertoviny - penězi i dodáváním potravin, po celé dva dny.
Nedlouho potom opustil Laudon Kladsko i hospodu na Čertovině a odjel do Vídně. Poděkoval krčmáři za všechno a daroval mu na památku svoje hodinky. Aby mu vrátil peníze, na to ještě neměl, ale slíbil mu, že kdyby někdy potřeboval pomoc, že rád vyhoví a i na císařovnu že má vliv a na jeho prosbu mnoho udělá.
Rozloučili se jako opravdoví přátelé.
Jednoho dne se roznesla po okolí náchodském zpráva, že vojáci, kteří střežili hranice, pochytali v noci mnoho podloudníků, jak přivážejí z Pruska množství vydělané kůže a jiného cenného zboží. Všichni zapírali, ale když bylo použito právo útrpné doznali, že již dlouhá léta pašují pro Kozáka z Čertoviny. Nato byl Kozák ihned zatčen a v Náchodském zámku uvězněn. Vyšetřování trvalo delší čas a nakonec bylo Kozákovi dokázáno, že zabýval se podloudnictvím velmi dlouho a jeho jmění pochází z tohoto zločinu.
Dříve se trestalo pašeráctví velmi přísně a tak měl být odsouzen k smrti. Ještě než byl rozsudek vynesen, vzpoměl si krčmář na generále Laudona a jeho slib, když z Čertoviny odcházel. I vyžádal si na soudcích té milosti, aby mohl zaslati Laudonovi do Vídně dopis - to mu bylo povoleno. Vylíčil v něm v jakém postavení se nalézá a prosil o pomoc, jinak mu hrozí trest smrti.
Laudon dopis opravdu dostal a podivil se. Pak spěchal k císařovně Marii Terezii a vypravoval ji, jak Kozák mu dopomohl k vítězství a penězi podržel armádu. Pak poprosil o milost, neboť i peněz z podloudnictví byla většina použita právě během těch dvou dní, co Kozák armádu vydržoval.
Dobrotivá císařovna vyslechla celou historii a slíbila, že v této věci učiní co možného bude.
Mezitím byl Kozák odsouzen k smrti oběšením a
čekalo se jen na podpis Marie Terezie. Ta však
nařídila revizi obvinění. Ta prokázala opět vinu
hospodského, ale za jeho vynikající služby, které pro
generála Laudona a císařskou armádu učinil, bylo
celé řízení proti němu zastaveno a Kozák měl býti
propuštěn na svobodu.
Jelikož zasloužený trest mu nemohl být úplně prominut, bylo mu přisouzeno, aby za přítomnosti kata postavil Kozák před svou hospodou šibenici - ta měla až do devátého pokolení hlásat, že starý Kozák byl k smrti odsouzen a jen díky milosti císařovny trest prominutý mu byl.
Jak bylo nařízeno, tak se stalo. Šibenice před hospodou stála velmi dlouho. Později, po několika desetiletích, když na ni úřady zapoměly, její zbytek byl odstraněn a na její místo byl postaven kamenný sloup, který tam stojí dodnes.
Hodinky, které generál Laudon daroval Kozákovi, byly dlouho v jeho rodě památkou a snad jsou ještě, neboť Kozákův vnuk je ještě měl a šly mu prý velmi dobře.
