Obsah

Úvod

Proč?

Pověsti zbrojnoše z Ostaše

Založení Police nad Metují

O původu jména řeky Metuje

Ostašský zrádce

Žižkův stůl v Náchodě

Žižkova lípa na Ostaši

Mohyla smrti

Tajemné chodby na Ostaši

Husitská mincovna

O Vlčinci

Staré varhany v kapli na Ostaši

Podkova krále Bedřicha

Paní Brixena z Homolky

První tkadlec na Náchodsku

Dobrošovská zlatá skála

Běloveský drak

Pánkova studánka

Pekelný sud

Sluj českých bratří

Hromový kámen na Boru

Klášterní poklad na Boru

O zkamenělé princezně

Poklad v klášteře polickém

Evangelíkův poklad

Vánoce na Ostaši

Skalský hrad

Loupežníci z hradu Adersbach

Loupežníci na Hvězdě

Kaplička na Hvězdě

Znak města Stárkova

Stárkovská Smolná kniha

Tajemné světlo na hradě Skály

O původu jména Čertovina

Čertovina

Selský generál

Milost za černé zlato

Plhovská kaplička v Náchodě

U lipek

Požár v Kostelci u Náchoda

Rok 1866 v Červeném Kostelci

Ztracený prapor

Dobenín

Jó, válka

Kaplička v Suchodole

Sedmipramenná studánka v Malých Svatoňovicích

Úpičtí rytíři

Vlkova pomsta Tasovi z Vízmburka

Devět křížů

Vízmburský poklad

Zachráněný kníže

O kříži pod Hořičkami

Studánka na Boušíně

Židovka

O ševci v Rokytníku

O původu jména Turov

Turovští rytíři

Poklad na Turově

Krakonoš na Turově

Bludičky

Zkamenělé chleby

Rybníček Krčmařík

Červenokostelecký had

Jak vznikl rybník Rozkoš

Do Havlovic a co se tam přihodilo

Všude samý vodník

A jedna pro naše přátele!

... a ještě střípky nakonec

Závěr


Napište mi
své připomínky, náměty, ...

Jste [CNW:Counter] návštěvník


O původu jména Čertovina

Masopust, ten nejveselejší ze všech svátků v kalendáři, se za starých dob slavil v každé vesnici. Historku z masopustního veselí na Čertovině vypráví následující pověst.

Masopustní tancovačka má prý končit o půl noci před popeleční středou. V čertovinské hospodě se však často stávalo, že lidé chtěli tancovat i daleko přes půlnoc, a proto přepláceli muzikanty, aby hráli dál. Talíř před nimi byl stále plný peněz, a tak muzikanti hráli a hráli.

Jednou zase byla popeleční středa a bylo už daleko po půlnoci, když na dvoře hospody zastavily tři černé kočáry. Táhli je černí koně a v každém z kočárů seděli dva černí páni.

Ti vzápětí vešli do sálu, kde se pustili do tance, nad nímž však všichni přítomní vrtěli hlavou. Tanečníci byli hned v jednom koutě, hned zas ve druhém, spíš se vznášeli, než šlapali po zemi, a tak jich bylo všude plno. Ostatní tancující pomalu odpadali, protože jejich tempu nestačili, anebo byli těmi podivnými tanečníky z kola vystrčeni.

Černí páni stále zvyšovali tempo, avšak co chvíli některý z nich přitančil k talíři s penězi pro muzikanty a tu do něj bouchl, tu strčil, takže si muzikanti dělali naděje, že na talíři stále přibývá peněz. Všichni se už viděli, jak se o peníze dělí. Na druhé straně se některým z nich honily hlavou všemožné úvahy o těch divných pánech i obavy, co bude dál. Nakonec trumpetista Hozák řekl:

"Hoši, hrajte pořád dál, ale radši se ani moc nerozhlížejte, ať se děje, co se děje!"

Ostatní poslechli a hráli, ani se nedívali na noty, až postupně samou únavou i strachem usnuli. Když nehrála hudba, lidé se začali trousit domů, a tak už ani neviděli, jak všem muzikantům začaly z rukou vypadávat nástroje. Spali až do rána, ale jak se probudili, hnali se nejdříve k talíři s penězi. Jejich překvapení však bylo nemilé, nebyla na něm ani jedna mince, byl plný koňských homolek.

Od té doby se vesnici začalo říkat Čertovina, protože ti černí páni prý byli čerti.


Návrat na domovskou stránku