Tajemné světlo na hradě Skály
Z původní strážnice pod Černým lesem na úpatí lestnatého vrchu Homole, při samé cestě u řeky Metuje, odkud chodili lidé na stráž, zda se neblíží nepřítel, byla učiněna formanská zájezdní hospoda. Drželi zde i několik párů koní, kteří pomáhali vytahovati těžké náklady do kopce skoro sto metrů vysokého, na Bezděkov, neboť jiné cesty původně z Hronova do Police nebylo. Silnice se počala stavět až v roce 1864 a byla dokončena roku 1868. Železniční trať pak byla počata 31. července roku 1873 a hotova roku 1875, kdy 26. července slavnostně započala pravidelná jízda.Roku 1680 vypuklo velké selské povstání, kteréž bylo předzvěstí mnohem většího v roce 1775. K povstalcům se přidávaly různé tlupy lupičské, zbytky to z kruté války třicetileté. Ty pak přepadávaly kupce, pošty, pány, kněze, loupily domy a dvory panské. Přezdívali je na "roty petrovských" - to podle shromaždiště, které měly ve skalách za Petřínem u Prahy.
Protože chudým lidem lupiči neubližovali, ale naopak je podporovali, nebylo je možné téměř celé století polapiti.
V té době poslal biskup z Hradce, Matěj Ferdinand Sobek, jednoho kanovníka na panství Skály. To bylo určeno k vydržování tří kanovníků a poslaný měl za úkol upokojit tamní sedláky - coby jejich vrchnost.
V lesnatém údolí za Hronovem přepadla kanovníka krutá bouře. Proto, když na úzké vozové cestě na úpatí stráně, vedle řeky Metuje, přijel k osamělé krčmě, vkročil hned i se svými dvěma sluhy dovnitř.
Sedělo tam několik sedláků u korbele piva a rovněž kněz z polického kláštera. S ním se dal kanovník do řeči. Vypravovali si o českém národě i jeho minulosti, hlavně pak o děkanu Tomášovi z Čechorodu, který byl strážcem hrobky krále Karla IV. ve chrámu sv. Víta v Praze.
Pojednou sedláci vstali, svázali služebníky kanovníka a chystali se napadnouti jeho samotného. Tu vystoupil proti nim nějaký stařec dosud sedící v koutě. Velitelsky jim pravil - zanechte násilí!
Sedlákům se nechtělo poslechnout, ale stařec je svým pohledem úplně zkrotil. Pak dal rozvázat služebníky a nechal zapřáhnout jejich povoz. Dále kanovníkovi radil, aby nejezdil na Skály, že je nebezpečno a bylo by jej škoda, aby zahynul, neboť má velikou lásku ke své vlasti - v těch dobách vzácnou. Při loučení mu stařec pak daroval knihu "O státě českém." Kanovník se jen těžce dostával z ohromení a úžasu, i děkoval mu za záchranu.
I když ještě pršelo, uháněl kanovník se služebníky zpět ke Hronovu a dále do Hradce.
Stařec onen byl regent Voborský z Vobořan, jinak též černý doktor zvaný. Byl synem pobělohorského mučedníka Valentina Kochana z Prachové, muže to učeného, písaře a předního radního Nového Města Pražského. Dne 21. června roku 1621 byl popraven na Staroměstském náměstí a jeho hlava byla spolu s dalšími jedenácti vyvěšena v železné kleci, pro výstrahu budoucím na Mostecké věži, kde byla až do roku 1631, kdy Prahu dobyli Švédové a s nimi se vrátili i mnozí emigranti, a ti sňali hlavy popravených.
Syn tohoto Kochana - doktor Voborský, druhý den po popravě otce veřejně proces odsoudil a zranil do krve nějakého zrádce. Měl být proto též popraven.
Nečekal na nic a včas uprchl do Skal na Bischofstein, kde ve skalní zřícenině našel svůj nerušený útulek, neb majitel panství pan Křiženecký byl příznivcem reformního náboženství.
Jméno doktora Voborského bylo pro výstrahu přibito na šibenici včetně jeho erbu. Jeho syn coby malé dítě se však cestou ztratil.
Regent Voborský - černý doktor - prý ve skalách i čaroval, dovedl se státi i neviditelným. Také všeliké vzpoury proti císařským podnikal.
Když po čase přijel kanovník z Hradce opět do Skal, aby vyšetřil udání lidí, že se nějaké tajemné světlo objevuje ve staré zřícenině, setkal se ke svému překvapení v rozvalinách s oním starcem z formanské hospody, kde mu život zachránil.
Poznali se a navíc se po vzájemném hovoru dověděli, že kanovník je vlastně jeho ztracený syn, kterého se ujali jezuiti a jako řádného katolíka vychovali.
Znovu se objali. Katolický kněz a Český bratr, na jehož hlavu i odměna byla vypsána.
Otec a syn!
