Plhovská kaplička v Náchodě
Na nevysokém vrchu nad Plhovem stojí mezi stromy kaplička. Vrch ten odedávna je nazván
Hrobek. To proto, že se kolem roku 1680 na tomto
holém vršku začalo pohřbívati. Toho roku postavil
Jan Tomáš Průša z plhovského dvora na Hrobku
dřevěný sloup s obrazem panenky Marie, a to přímo
doprostřed nového hřbitůvku.Tento sloup tam stál třicet sedm let. Roku 1717 bývalý knížecí komorník, písař a kapelník Mikuláš Josefu ze Skalice postavil na místo dřevěného sloupu vlastním nákladem kamennou kapličku. Od té doby se tam konaly pravidelné poutě a v sobotu před nedělí velikonoční i pobožnost na památku velkého požáru, kdy 7. května 1663 lehlo popelem celé náchodské náměstí a půl předměstí. Aby bylo více místa pro poutníky, byla vystavěna před kapličkou čtverhranná vysoká kamenná zeď.
Kámen ke stavbě byl vzat ze staré zámecké
kovárny. Doprostřed kolmé zdi byl zasazen pískovcový
obdélníkový kámen s písmeny a číslicemi. Není známo
za jakým účelem a ani nikde nejde v místní
dějepisné literatuře zjistit, co písmena a číslice
na něm vyrytá znamenají.
Kaplička byla udržována z nadace, kterou založil původce kapličky, ještě padesát let po jeho smrti.
Roku 1787 byl vydán biskupský dekret, jimž se veřejné a místní kaple rušily. Tak po přenesení všech věcí do děkanského chrámu byla zavřena a dne 5. listopadu veřejně prodána Matěji Dydasovi. Zvonek koupila obec Lípí pro obecní zvonici. Pak byla kaplička prodána opět za 40 zlatých Josefu Hejzlarovi - mydláři a návladnímu v Náchodě. Po něm ji zdědila jeho dcera.
V té době vypukl ve stodole J. Hejzlara oheň. Stodola byla na předměstí, blízko svatomichalského kostela, kde měl tenkráte uschovanou zásobu střelného prachu 6. prapor polních myslivců zde táborem ležících. Z opatrnosti a na naléhání sousedů byl prach odvezen do kapličky na Plhově. Tam byl ve dne i v noci hlídán stráží.
Bylo to 2. listopadu roku 1815, již dlouhé hodiny po půlnoci, svítil jasný měsíc a vojín u kapličky najednou uviděl, jak se po cestě od Babí ubírá nějaká osoba, celá bílou plachtou pokrytá se zlatým křížem na prsou. Když po jeho zvolání "Stůj! Kdo jsi!" neslyšel odpověď a přízrak se blížil dál, pomyslel, že je to nějaký duch. Ulekl se náramně a honem utíkal až dolů na Plhov do chalupy J. Burdy. Tam se přihnal a nemohl ze sebe vypraviti ani slovo. Pak se zhroutil a Burda jej dopravil do špitálu, kde za několik dní skonal.
Později se zjistilo, že ona osoba byla jistá žena z Hronova, která jednomu sousedovi nesla pozlacený kříž, a aby jej donesla do ranní pobožnosti, tak si trochu přivstala. Vojáka neslyšela a tak nevinně byla příčinou jeho smrti.
Tak kaple pustla, až konečně 24. dubna 1832
majitelé darovali kapličku měšťanům náchodským,
kteří ji znovu z darů zřídili i vnitřně vybavili. Za
dva roky nato byla 17. srpna vysvěcena a byl opět
založen fond - l20 zlatých k její udržování. Zvonek
do věžičky daroval obecní úřad a byla to zachovaná
památka po hrdelním právu - zvonilo se jím, když
vedli zločince na popravu.
Několik kroků níže pod zdí je náhrobek s nápisem: "Zde leží Ragiožij Pavel Nedělkovič, oberlajtnant temu Svarko Gabanata ze Čna, dne 8. augusta léta 1758."
Tento důstojník byl poraněný v sedmileté válce mezi pruskými a rakouskými vojsky pravděpodobně v trubějovských lesích. V Náchodě toho dne zemřel.
Svým služebníkem byl na Hrobku jako starověrec a Chorvat pohřben. Do hrobu mu byl dán meč a polní lahev s dvěma penězi, aby mohl zaplatiti převozníkovi na řece věčnosti a zapomnění.
V roce l820 prý kdosi z Plhova hrob ten vykopal, aby peníze zcizil, není ale známo, zda-li meč a lahev tam ponechal.
Věrný jeho služebník vrátiv se pak domů, vypravil se se synem zemřelého okamžitě zpět do Čech až do Náchoda.
Když po dlouhé době došli až na Branku - odkud bylo Náchod viděti, spěchali rychle do města a od kostela sv. Vavřince s věžemi Adamem a Evou se prý po kolenou plazili až ke kapličce na Plhově. Druhého dne pak syn dal postavit na hrob otcův onen náhrobek.
A konečně 9. června roku l862 dal postavit lékárník Seidel před kapličku železný kříž, zabudovaný do kamenného podstavce.
