Kaplička v Suchodole
V ochozském údolí v Suchém Dole u Police nad Metují jsou vystavěny dvě kapličky.Dole v blízkosti potoka, na pokraji lesa, stojí kamenná kaplička Panny Marie Lurdské. Vystavěna byla v roce 1883 a slavnostně vysvěcena na den sv. Petra a Pavla roku 1884.
Směrem vzhůru, nedaleko v takzvaném Šolcově lese,
pak stojí kaplička dřevěná. Ta je připomínkou
podivuhodných událostí, které počaly v roce 1892 a
historie kapličky byla vlastně dovršena téměř o
100 let později - v roce 1990.
Její historie počala dne 10. srpna roku 1892, kdy odpoledne spatřila čtrnáctiletá dívka Kristina Ringlová ze Suchodolu státi na pěšince v lese vysokou, štíhlou postavu. Zahalenou v černé roucho, splývající až k zemi. V obličeji byla bledá a strnulé modré oči, plné něhy hleděly na dívku. Husté kaštanové vlasy měla rozpuštěny a celá vypadala jakoby plula těsně nad zemí. Pak třikráte hlasitě pronesla: "Pozdrav Pán Bůh."
Dívka se ze svého leknutí vzpamatovala a dala se na útěk k domovu.
Za dva týdny šla Kristina opět do lesa na houby a téměř na stejném místě znovu uviděla minulé zjevení, pouze šaty měla nyní šedé.
Po třetím zjevení dne 30. srpna roku 1892 tajemná paní určila místo, kde chce být chválena zpěvem a svatým růžencem.
Zprávy o zjeveních se s úžasnou rychlostí rozlétly po okolí a způsobily mezi lidem neobyčejný rozruch. Na místě, které děvče označilo, počali lidé vykonávat pobožnosti. Mnozí s sebou přinášeli zasklené obrazy a připevňovali je na kmeny stromů. Netrvalo dlouho a místo bylo přeměněno v lesní svatyni.
Annu Klimšovou ze Suchodola jako první napadlo použít lesní hlínu z onoho místa jako léčivého prostředku pro svou nemocnou dcerku - ta se po čase skutečně uzdravila. Stovky a tisíce lidí počalo přicházet k záhadnému místu.
Od čtvrtého zjevení měla na sobě tajemná paní šaty bílé. Pak následovaly další a další vidění.
Dne 23. ledna roku 1893 se k onomu místu vydalo celé procesí i s některými církevními hodnostáři a všichni sledovali Kristínu Ringlovou, jak se tam modlí, oči upřeny k místu zjevení. Však nebylo více slyšet ani vidět. Jen děvče odpovídalo někomu na nějaké dotazy. Musela prý přísahat, že vše je tajemství, které nesmí nikomu prozradit - děvče se při tom chvělo a plakalo. To bylo zjevení desáté v pořadí.
Na den 27. ledna připadlo zjevení jedenácté a dle popsání svědků přišlo na 7 000 osob. Skutečný počet byl prý mnohem větší. Dvanácté zjevení se pak konalo u studánky.
V měsíci dubnu roku 1893 bylo začato se stavbou
krásné křížové cesty, která se točila celým lesem.
Na místě studánky byla zbudována nádrž na vodu a
okolí pramene upraveno, včetně mostu, aby byl
pohodlný přístup.
K místu prvních jedenácti zjevení pak postaveny schody v počtu celého růžence. Opatřeny byly železným zábradlím a 18. května roku 1893 postavena socha Panny Marie. Další socha od sochaře Hoška, kterou provedl pod dozorem mistra Myslbeka, umístěna byla do výklenku u pramene. V lese se v témže roce konaly májové pobožnosti a peníze na stavbu svatyně se jen od množství poutníků hrnuly - od půlkrejcarů až po stozlatové bankovky, ale také zlato, náhrdelníky a hodinky, i brože s drahými kameny.
V Hradci Králové byl dne 20. března roku 1893 přivítán nový biskup Eduard Brynych. Ten ale nedal povolení k posvěcení sochy ani křížové cesty. Naopak 15. října téhož roku vydal pastýřský list, který všem věřícím nakazoval, že nemají na poutě do Suchodola choditi, dokud nebudou církevně povoleny. Rovněž varuje před kupováním všelijakých písniček, obrázků a modlitbiček o Panně Marii Suchodolské. Nato přišel i zákaz místodržitelství, že navštěvování lesa je zakázáno, rovněž pak i zpívání a modlení nahlas.
Četníci dostali rozkaz hlídat a trestat porušování tohoto nařízení. Do konce roku úřady na pokyn biskupa zakázaly stavbu svatyně i konání sbírek. Mezi lidem to však působilo velmi zlou krev.
Kristina Ringlová byla několikráte vyslýchána za účelem zjištění jejího duševního stavu a zda si celá ta vidění nevymýšlí. Ve dnech 19. března až 10. dubna roku 1894 byla zaměstnána na faře v Polici a tam pozorována. Od 3. května přijeli komisaři z Hradce Králové a její výslech trval celý týden. Další komise přijela 24. května. Následkem tohoto šetření bylo, že biskup vydal již druhý pastýřský list, který byl čten ve všech kostelích v neděli dne 12. srpna roku 1894. V něm suchodolskou záležitost zavrhuje, putování tam zakazuje a ostatní vládní moci odevzdává. Sochy se měli odstranit a vybrané peníze použít k jiným dobrým účelům...
Putování lidí, i když poněkud ochablo, však neustalo. Ve dne v noci tam svítila světla. Někdy tak mocně, že bylo viděti z dáli velkou červenou záři na obloze nad lesem, jakoby les hořel. Na Nový rok 1895 se shromáždilo opět více než 5000 poutníků a i les byl plný lidí. Dvacet osm četníků i s c. k. hejtmanem a jeho tajemníkem se pokusili je z lesa vypuditi. Však marně. Lid si místo vykonávání pobožností uhájil. V tomto čase pak bylo přes sedmdesát osob trestáno vězením za protivení se zákazu úřednímu a reptání proti úředům. Třebas dne 6. června 1895 byl odsouzen soused Klimeš ze Suchodola pro "modlitbu nahlas s růžencem."
Když se rozruch trvající několik let poněkud utišil, dobrodinci opět pomýšleli, že nad sochou postaví aspoň kapličku dřevěnou. To se podařilo v roce 1897. Byla postavena v gotickém slohu s věžičkou, v níž byl zavěšen zvon.
Po celý ten čas, kdy přicházeli poutníci a "zasypávali" dívku i její značně zištnou matku penězi a dary, měl celý Suchodol i Police dosti velký zisk. Tři roky trval příval zvědavého lidu, takže i vlaky z Václavic nestačily davy pojmout. Dva pivovary v Polici nestačily vařit pivo, řezníci porazili dobytek co mohli, pekařům nestačilo pečivo, hostince byly nacpány a sehnati někde nocleh nebylo možné. Na Bezděkově byl jeden, co ukazoval poutníkům starý trakař, na kterém prý přivezli nemohoucí dívku do Suchodolu a zpět již odešla po svých. Při vyprávění nabízel občerstvení a tak si přivydělával.
Nedlouho po třetím zjevení, kdy Anna Klimšová použila suché jehličí z toho místa k zázračnému uzdravení své dcery Anežky, se okruh uzdravených stále zvětšoval.
František Klener, kovář z Petrovic, byl více jak 4 roky šlakem zasažen na celou polovinu těla včetně řeči. Však připlazil se na ono místo, nabral hlíny a doma ji svařil. Pak si koupal své raněné tělo. Ráno vstal a mohl pracovat. Od toho dne 1. října 1892 jej již mrtvice nepostihla a on byl zráv na těle i na duchu.
V tomže čase se uzdravila dvanáctilétá Anna Tancová ze Stroužného. Měla tuberkulózu krčních uzlin. Dne 2. října vykonali rodiče s děvčetem u místa zjevení pobožnost, vzali trochu hlíny a udělali doma obklady, se kterými ji zavazovali krk. Ráno byl její krk čistý a ona byla zdráva.
Antonín Ducháč ze Žďáru, 77 let stár, trpěl velkými závratěmi. I on se umyl odvarem z hlíny od studánky a byl zcela zdráv.
Josef, syn Antonína Hanuše z Radechové, jeden rok stár, dostal silné křeče po leknutí. Lékař již přisoudil jemu smrt. Jejich sousedka však měla doma trocha hlíny ze svatého místa v Suchodole, tu svařila ve vodě a nalila dítěti do úst. Dítě bylo kupodivu zanedlouho úplně zdrávo. Lékař se za nějaký čas ptal, kdy dítě zemřelo. Jaké bylo jeho překvapení, že klučina je zdráv.
Čtyři roky starý syn Jana Krajníka z Police trpěl po celém těle ošklivou vyrážkou a žádné léčení nepomáhalo. Po jediné návštěvě Suchodola měl za týden tělo opět čisté.
Aloisie Kalvachová z Jaroměře byla devět let léčena i v Praze na vnitřní nemoce a rozšířené srdce. Třináct pánů doktorů se vyslovilo, že jí již není pomoci. Její manžel jel do Suchodola a tam se v kapličce modlil k Panně Marii, a zatímco se modlil, manželka se doma zcela uzdravila. Více jak padesát svědků to dosvědčit mohlo. Stalo se to dne 13. srpna roku 1899.
Dlouhá, dlouhá by byla řada zázračně uzdravených.
Podle Kristiny Ringlové měla v letech 1892 - 1895 celkem dvacet tři tajemných zjevení Matky Boží v Suchodole. Ve svých zjeveních tajemná paní prohlásila nejen že chce býti ctěna zpěvem a růžencem, ale i že má býti toto místo zvelebováno. Lidé mají konati procesí a každý bude odměněn. Dále oznámila, že přichází zachrániti svět od záhuby, neboť je pyšný a lidé se mají polepšit. Děvčeti uložila, že se má cvičiti ve svatém náboženství a ve čtvrtém zjevení ji předpověděla, že bude mnoho trpět za nynější svět.
Tato předpověď se začala naplňovat. Již 8. dubna roku 1895 stanula Kristina před krajským soudem v Hradci Králové, obžalována, že dne 2. ledna téhož roku se násilným vztažením ruky na četnické závodčí provinila a na předvolání k okresnímu hejtmanovi do Broumova se nedostavila. Proto byla obžalovaná Kristina Ringlová, l6 let stará, odsouzena k jednomu měsíci vězení se dvěma zostřenými posty.
V roce 1901 odjela Kristina na Moravu do Dolního Štěpánova k paní Stulířové, známé jí již z poutí do Suchodola. U ní se seznámila s její neteří Anežkou Špačkovou. Anežka byla u své tety ve službě, ale chtěla odjet do Vídně, neboť její otec ji zakazoval známost s jistým malířem. Říkala, že se radši utopí, než aby se vrátila do Olomouce k rodičům.
Nakonec přemluvila Kristinu, aby do Vídně jely spolu. Ve Vídni se rozhodly, že navštíví poutní místo Mariazelli. Odjely 9. listopadu roku 1901. Zpátky se vrátila Kristina do Čech sama, bez Anežky. Prý se jí ve Vídni ztratila.
Dne 6. srpna roku 1902 byla v Rakousích při cestě do Mariazelli nalezena mrtvola mladého děvčete. Vyšetřování potvrdilo, že se jedná o Anežku Špačkovou, sedmnáctiletou dívku. Byla zastřelena kapesní pistolí ráže 4mm. Pro podezření z vraždy byla zatčena Kristina Ringlová, dne 10. října 1902. Soudní přelíčení se konalo u krajského soudu v Olomouci za přítomnosti mnoha svědků ve dnech 2. - 4. července roku 1903.
Obžalovaná prohlašovala, že je nevinná, ale porota ji uznala osmi hlasy vinnou vraždy a byla odsouzena k smrti provazem.
Na základě několika odvolání ji dne 24. ledna roku 1904 Jeho Veličenstvo zmírnilo trest na 15 let těžkého žaláře. Každého čtvrt roku měla půst a vždy 10. listopadu samotku v temné komoře.
Její matka zemřela roku 1910 2. ledna a to na den i hodinu přesně, kdy se konalo v roce 1895 druhé "veřejné" zjevení. Její bratr se s ní přišel rozloučit v roce 1915 před odchodem do války, kde na zranění zemřel.
Dne 16. srpna roku 1916 byla na žádost o milost propuštěna na svobodu. Od té doby se živila vyšíváním a pletením. Starala se o kapličku v lese a tak jí ubíhal čas.
V roce 1922 nechala opravit a znovu natřít kapličku, v roce 1927 zajistila opravu zdiva u studánky. Po povodni v roce 1929 se sesunul kamenný most. S jeho opravou se začalo v roce 1931. O tři roky později byly opraveny "růžencové" schody. V letech 1933 - 37 žila ve Spytihněvi na Moravě. Pak střídavě v Polici, Hlavňově, Ochozi a nakonec v železničním vyřazeném vogónu v Suchém Dole. Její péče o kapličku neustávala. V roce 1951 zaslala památkovému úřadu v Praze dopis, kde uváděla, že lidé učinili slib, když druhá světová válka skončí dobře, postaví místo zchátralé kapličky kapli novou. Milodary se pro tento účel roky scházely, i kámen do základů byl uložen poblíž lesa. Ale doklady od sbírek se ztratily a kámen zmizel neznámo kam.
Léta ubíhala, sil Kristině Ringlové ubývalo, že se již nemohla o kapličku starat. Ve výroční den dvacátého třetího zjevení dne 23. října 1957 umírá. Bylo jí 79 let.
O kapličku se pak starala až do roku 1970 paní Anna Sekáčková. Bydlela též ve zmíněném vagónu v Suchodole. V roce 1957 bylo znovu opraveno zdivo a v letech 1981 - 1982 kamenné schodiště. Kaplička je navštěvována v létě i zimě po celý rok.
Za celou dobu nebyla kaplička nikdy církevními katolickými hodnostáři uznána, a tudíž vysvěcena. Církev byla velice obezřetná a kladla vždy určité podmínky, které musejí zjevení splňovat, aby bylo obecně prospěšné a platné. Přesto nastal den, kdy i přes těžkosti bylo nakonec získáno povolení kapličku posvětit.
Stalo se tak 8. dne, měsíce září roku 1990.
Tedy téměř po stu letech od jejího postavení.
Obřad vykonal polický farář Jiří Prokůpek, který přitom vyzval příznivce zjevení - pokud jsou přesvědčeni o pravosti údajných zjevení, mohou tomu přispět svými modlitbami, pokud Bůh skutečně zjevení způsobil a určil je všem - potom si pomůže sám.
Málokdo však asi ví, že kaplička v Suchodole byla přeci jenom jednou vysvěcena. Uvádí se, že roku 1920 18. července odpoledne, odpadlý katolický kněz z Machova provedl vysvěcení kapličky v Suchodole. Jistě nešlo o kamennou kapličku "Lurdskou" - ta byla vysvěcena již roku 1884. Také to však potvrzuje zápis o tom, že dne 31. 8. roku 1920 konal se křest dítěte manželů Hejnyšových v suchodolském lese "šolcově," v kapli od faráře československé církve Volfa v Machově nově ustanoveného. Byl to první křest tu vykonaný od Hulínského posvěcení. Dne 24. července roku 1921 tu měl machovský farář církve československé kázání pod širým nebem. Z toho vyplývá, že kapličku ve dvacátých letech využívala nově vzniklá Církev československá.
Kaplička bude již navždy Suchodolu k trvalé cti a kráse. Spolu s čarokrásnou krajinou lahodí každému oku, které v tato místa zavítá.
Dodnes si může každý poutník přečísti v kapličce zarámované poděkování za zázračné uzdravení z roku 1897, a kdo zná aspoň trochu tuto historii - rád si ji připomene.
"Budiž chválena a velebena Panna Maria Suchodolská,"
"Anna Hartmanová manželka Františka Hartmana ze
Slavíkova okres Nové Město nad Metují děkuje a
děkovati nepřestane Panně Marii Suchodolské za
zázračné uzdravení od pěti lékařů uznané
nezhojitelné nemoci, která jedenáct roků trvala.
Nemoc byla v nohou, nastupoval kostižer a lékaři
jednohlasně se vyslovili, by levá noha uříznuta byla.
Přikládáním zázračné hlíny a vody se úplně
uzdravila, což dosvědčí přes padesát osob v obci."
V Slavíkově dne 10. června 1897
Kdo věří ... věř!
