Sedmipramenná studánka v Malých Svatoňovicích
Jestřebí hory neměly dlouho, oproti ostatním členům Broumovského mezihoří, vlastního souhrného názvu. Jméno Jestřebích hor se může téměř s jistotou pokládat za místní, lidový název. Jeho stáří však se nedá bezpečně odhadnout.Prvním, ale nepřímým náznakem je zmínka o rybníku Jestřebském u M. Svatoňovic z roku 1683. Po jeho vysušení měla název Jestřebec i skupina domů na jeho místě postavená. Výslovný doklad je až z roku 1736, kdy se v knize vrchního D. A. Nývlta z náchodského panství uvádí, že velké kopce u Svatoňovic jsou odedávna nazývány Hory Jestřábovy. V Schallerově topografii z roku 1790 je zmínka o tom, že u Úpice jsou Jestřáby Hory.
Celkové rozpětí hor měří přes sedmnáct kilometrů a jejich šíře kolísá mezi třemi a pěti. Pásmo hor je z větší části zalesněné a na svém temeni má několik význačných vrcholů - u Hronova to je Jírova hora, bývalá to strážnice Zemské stezky, mezi Odolovem a Chlívci je Švédský vrch, jež připomíná švédské vpády do Úpicka za třicetileté války v letech 1632 a 1647, v dobách ještě dřívějších se jmenoval krásně česky Poledník, nad Petrovicemi je to Kolčárka, ve výši 686 metrů vznikla osada Paseka - Brenda, doložená již v roce 1720, nedaleko odtud je takzvaný zkamenělý les, naleziště to zkamenělých úlomků karbonských araukaritů, na severozápadě se nachází vrch Pustiny.
Nejvyšším vrcholem je však Žaltman, původně snad Žaleman, podle kteréhož názvu
bylo často zváno i celé pohoří jako hory Žaltmanské. Na jihu pod poněkud ponurým
a jakoby zasněným Žaltmanem je městečko Malé Svatoňovice se studánkou, jejíž
vodě obsahující hojně železo a ledek je přičítána léčivá, někdy přímo zázračná moc.
Na místě, kde dnes stojí studánka s mozaikovým obrazem třešně se soškou Panny Marie, stála v roce 1715 třešeň, která byla již od roku 1709 zcela suchá. I tehdy pod jejími kořeny vytékala studánka sedmi prameny a k ní od nepaměti chodívali lidé jako ke studánce mariánské.
Na poslední neděli v říjnu roku 1715 zavěsil Václav Šrejbr z Velkých Svatoňovic na
prosby přicházejících lidí na suchou třešeň dřevěnou sošku panenky Marie. Téhož
roku pak na svátek Všech svatých došlo u studánky k uzdravení Davida Dróslera ze Slavětína, anž byl
slepý, potřel své nevidomé oči vodou postupně ze všech sedmi pramenů a prohlédl!
Nato roku 1716 před svátkem sv. Jana Křtitele, vypučela a vykvetla opět po sedmi
letech suchá třešeň a přinesla ovoce.
Rok 1715 se tak stal počátkem zdejšího poutního místa a Malých Svatoňovic vůbec. Kostel i stavba nad studánkou jsou z roku 1734 díky zakladatelce, kněžně Anně Marii Viktorii Piccolomini de Aragona. Soška Panny Marie na hlavním oltáři je ta původní z roku 1715.
Na kopci směrem k Žaltmanu byla vybudována v roce 1886 pěkná křížová cesta s Božím hrobem - tak zvaný to Mariánský sad. Poutníků přicházel ke studánce velký počet, všichni ve víře k Panně Marii.
Dokladem toho je i úryvek ze Svatoňovické písně.
"V Svatoňovic zátiší
matka Boží k Jéžiši
oroduje za lid svůj
Mária, Mária na nás také pamatuj"
