Pekelný sud
Krejčí Kosinka z Lipí byl znám široko daleko. Byl šikovný a jako krejčího si ho každý chválil. Lidé však znali i jeho lakotu. Když si k němu zákazník přinesl svou látku, nikdy nevrátil, co z ní zbylo. Dodal-li krejčí látku sám, počítal za ni mnohem víc, než stála. Protože však dobrých řemeslniků je málo, měl Kosinka stále dost zákazníků.Jeho žena se pro jeho lakotu stále trápila. Často plakala a prosila manžela, aby jednal poctivě, protože to, co dělá, je proti Pánu Bohu. Všechny její prosby však byly marné. Kosinka se jen smál a říkal, že by byl hloupý, kdyby nešidil lidi, kteří si to nechají líbit.
Jednou šil oblek pro sedláka ze Sendraže. Trochu se opozdil s prací, protože oblek měl být na nedělní posvícení, a on ještě v sobotu dělal poslední úpravy. Tehdy bylo zvykem, že řemeslník nosil své dílo k zákazníkovi, a tak Kosinka spěchal, aby cestu na Sendraž a zpátky urazil ještě za světla. Za tmy se bál jít, protože cesta nevedla jinudy než přes Peklo, a tam by se v noci neodvážil ani nejstatečnější člověk.
Peklo se říká hlubokému údolí řeky Metuje, o němž odedávna mezi lidmi kolují podivné pověsti. Mnozí říkají, že tam straší i ve dne. Lhotecký pláteník tam v pravé poledne potkal bezhlavého koně, truhláře z Náchoda tam před polednem vyděsil jelen s ohnivými parohy a bába kořenářka z Jizbice tvrdila, že tam narazila na dvouhlavou obludu. Také tam sídlil vodník, prý nejstarší v celém kraji, a večer tam tančily bludičky. Zkrátka - nikdo nepochyboval o tom, že Peklo je v širém okolí tím nejstrašidelnějším místem.
Když Kosinka v sobotu došil poslední steh, složil oblek a s chutí se vydal do Sendraže, protože mu tam kynula velká odměna. Sendražský sedlák Jíra byl vyhlášený boháč.
Cesta byla dlouhá, delší než si Kosinka představoval, a když dorazil na Sendraž, právě zapadalo slunce. Myslel si, že se hned obrátí a vyrazí na zpáteční cestu. Pak ale ještě naposledy zkoušel oblek a zjistil, že sedlákovi špatně padnou kalhoty. A tak musel Kosinka párat a přešívat a když bylo všechno konečně hotovo, byl pozdní večer.
Sedlák Jíra byl pohostinný a nabízel krejčímu nocleh, ale Kosinka už chtěl být doma. Byl v dobré náladě, protože dostal hodně peněz, zbyl mu velký kus látky a ještě mu dali napít na kuráž, a tak se ani nerozmýšlel a vyrazil nazpět.
Nejdřív šel obydlenou krajinou, kde sem tam viděl světlo z oken chalup, a to mu dodávalo odvahy. Pak se ale přiblížil k lesu, a to už mu tak lehko nebylo. Na oblohu se sice vyhoupl měsíc a stříbřil celou krajinu, ale z Pekla se na uvítanou ozývalo houkání sov, což pro nočního chodce nebyl právě příjemný zvuk. Na Kosinku padla úzkost, jak si vzpomněl na všechno, co se o tomto místě povídalo.
Pak vstoupil do údolí a opustily ho poslední zbytky odvahy. Stromy vrhaly na cestu dlouhé stíny, které mu připomínaly paže, chystající se ho chytit a zardousit. V lese se kmitaly bílé přízraky, a to Kosinku přivedlo ke zpytování svědomí. Vzpomněl si na všechny zákazníky, které kdy ošidil, a začal se chvět strachem, jako kdyby ho za všechny prohřešky měl stihnout trest.
Když byl asi v polovině cesty Peklem, zaslechl náhle před sebou táhlé hučení, podobné vzdálené bouři. Krejčí se zastavil, aby se podíval dopředu. Hrůzou přestal dýchat, když uviděl, jak se od vody vyvalil velký černý sud a sám se kutálí do kopce. Sud směřoval k němu, což už krejčí neunesl - padl na kolena a chtěl se začít modlit. Jenže sud se dovalil až k němu, kde se zastavil. V tom okamžiku vzplál mocnou září a zevnitř se ozval ohlušující řev. Pak, když vše náhle utichlo, řekl dutý hlas:
"Dej sem duši!"
Krejčí se pokřižoval a začal přivolávat Boha a všechny svaté, což rozhodlo. Hluk hned utichl a sud se začal kutálet pryč. Když se zastavil, roztrhl se na tisíc kusů, z nichž v plamenech vyletěl černý kohout. Nejdřív příšerně zakokrhal, pak zmizel za lesem.
Krejčí hrůzou omdlel a vzpamatoval se až za svítání. V největším chvatu proběhl zbytkem Pekla a když dorazil domů, nebyl chvíli schopen slova. Teprv později vyprávěl, co se mu stalo.
"Buď jméno Boží pochváleno, že to tak dopadlo," řekla mu žena. "Však kdybys upřímně nelitoval svých hříchů a nezavolal Boha na pomoc, kdo ví, co by se stalo. Takhle ztratil zlý duch nad tebou moc a letěl zpátky do pekla. Ten černý kohout byl jistě sám ďábel."
"Uvidíš, že se polepším," slíbil krejčí a své slovo dodržel. Z velikého strachu onemocněl, ale když se uzdravil, byl to jiný člověk. Okruh jeho zákazníků se ještě rozšířil, všichni na něj pěli chválu a jeho žena nepřestala blahořečit pekelnému sudu, že jí muže přivedl na správnou cestu.
