Siglufjörður
16.8. 2004
Na mapce můžete vidět plán naší další cesty na tento den. Vnitrozemím pokračujeme na sever až k okružní
silnici č. 1, na kterou se potom napojíme.
Projížděli jsme kolem soustavy jezer Blöndulón, kde jsme se na chvíli zastavili. Voda z těchto jezer
je využívána pro výrobu elektrické energie. Jezera mají celkovou rozlohu 57 km2 a pojmou až
400 Gl vody. Elektrárna má roční produkci 720 GWh (tři 50 MW turbíny).
Páslo se zde i stádo koní, které jsme si chtěli pohladit. Problém byl v tom, že jsme se jich pak už
nemohli zbavit a vůbec nás nechtěli nechat odjet. Zachránilo nás až projíždějící auto, které koně
rozehnalo.
Dále již byla silnice podstatně kvalitnější, pravděpodobně díky vodní elektrárně. Bez problémů jsme tedy
dojeli k okružní silnici č.1, po které jsme pokračovali dále do osady Varmahlíð. Na obrázku vidíte
pěkně vyvedené informační centrum. Zde jsme si nejen nabrali informační letáky, ale byl zde i zdarma
přístup na internet. Toho jsme samozřejmě využili a poslali jsme nějaké ty pozdravné e-maily. Zatím
to ani nevypadalo, že by byl Island tak drahá země, jak nás všichni strašili. Bohužel později jsme
již na možnost bezplatného internetu nikde nenarazili.
Okolí Varmahlíðu vypadalo poměrně zajímavě a proto jsme si udělali menší pěší výlet na vrchol,
který se nad osadou vypínal. Vytvořil jsem zde i jedno panoramatické foto, které si můžete rovněž
prohlédnout.
Odtud jsme již pokračovali k cíli naší dnešní cesty - osady Siglurfjörður. Samozřejmě se to
neobešlo bez dalších zastávek na zajímavých místech. Tím prvním byla hned kaplička Grafarkirkja, kterou
nechal postavit Gísli Þorláksson, biskup z Hólaru, koncem 17. století. Je dílem pravděpodobně
Guðmundura Guðmundssona, velmi známého řezbáře tehdejší doby. Jeho barokní sochy mají být
vidět na oltáři a po stranách kapličky. Ta byla ovšem zavřená, takže jsme to nemohli posoudit.
V roce 1765 byla kaplička odsvěcena a do původní podoby byla pak obnovena až r. 1953, kdy se o to
zasloužilo islandské národní muzeum.
Další zastávkou byl výlet k útesu. Z auta to vypadalo tak, že bude možné dojít až na útes, jak můžete
ovšem vidět, bylo by zapotřebí překonat kus zálivu. Přesto to byla celkem příjemná procházka.
Nyní jsme již přímou cestou dorazili až do Siglufjörðuru. Chtěli jsme zde udělat ještě malý
výlet a pomalu se začínalo připozdívat. Na následujících obrázcích si můžete jednak prohlédnout
vlastní přístavní město a dále pak fotky z výletu, který jsme zde podnikli. Vydali jsme se na horu čnící
nad městem a dále pak kus po hřebenu směrem zpátky do vnitrozemí. Podle množství borůvek, které cestou
všude rostly a holky tak rozptylovaly od chůze, jsme tuto horu překřtili na Blueberry Hill. Lucka s
Petrem pak dostopovali zpět
pro auto a vrátili se pro nás. Všichni jsme se pak vrátili zpět do města, kde je přímo na náměstí
zřízen kemp, teče tu i teplá voda a to vše zdarma. Alespoň nám se nepodařilo zjistit, kde by se měl
kemp platit a nebyl zde vyvěšen ani žádný ceník.
