NP Jökulsárgljúfur
20.-21.8. 2004
Na následující 2 dny jsme měli připravenou jednu malou lahůdku - dvoudenní trek v národním parku
Jökulsárgljúfur. Plán byl celkem jednoduchý. Autem dojet k vodopádu Dettifoss a potom pěšky dojít až do
kempu v Ásbyrgi. Zde se musí jeden dobrovolník nějakým způsobem dostat zpět k autu a dojet pro zbytek
výpravy. Z Reykjahlíðu je možné jet k Dettifossu v podstatě dvěmi cestami, z čehož nám byla
doporučena delší cesta přes Húsavík (viz. mapka). Teréňákem lze použít ještě třetí cestu, která je
suverénně nejkratší, ovšem s normálním autem obtížně sjízdná. Žádné brody by tam sice být neměly, ale
terén je pro normální auto příliš obtížný. To jsme ověřili včera džípem, kdy jsme se kousek po této
cestě svezli a tuto možnost jsme zavrhli.
Byla to ovšem tak velká zajížďka, že pro zpáteční cestu jsme zvolili druhou variantu, která vedla po
druhé straně řeky. Ale to trošku předbíhám událostem.
Cesta až do Ásbyrgi probíhala bez problémů, dále již vedla pouze šotolinová a dosti vymlácená silnice,
takže jsme místy museli jet doslova krokem. Auto to ale vše ve zdraví přežilo, takže jsme mohli v klidu
vyrazit na túru. Naší první zastávkou byl vodopád Selfoss na řece Jökulsá, která ostatně protéká celým
národním parkem. Na Islandu jsme již řadu vodopádů viděli, a to i hodně mohutných. To, co jsme spatřili
nyní nám ovšem vyrazilo dech. Takto mohutný vodopád jsme tady ještě nezažili. Snad si uděláte svoji
představu z přiložených fotografií.
Ještě pár slov k řece Jökulsá. Je to druhá nejdelší řeka na Islandu s neprůhlednou, šedivou a velmi
studenou vodou nesoucí sedimenty a bahno z ledovce Vatnajökull, největšího na Islandu. Před 4500-2000
lety zde došlo k Jökulhlaups, katastrofickým povodním, při kterých průtok řeky dosahoval 2000 násobku
současného. Jökulhlaups jsou způsobeny vulkanickou činností pod ledovcem. Ta roztaví vodu pod ledovcem,
kde se vytváří obrovská jezera a když je tlak jimi vyvolaný na ledovec příliš velký, dojde k jejich
vylití na povrch a způsobují právě obrovské záplavy, které jsou postrachem i dnes (především na jihu
ostrova).
Jen pár set metrů po proudu řeky se nachází další vodopád - Dettifoss. Jestliže jsem Selfoss nazval
mohutným, zde již člověku docházejí slova. Však se jedná o nejmohutnější vodopád v Evropě. Je 100 m
široký, 45 m vysoký a má průtok 193 m3/s. Vodopád je obklopen vodní tříští, která ve slunci
vytváří nádhernou duhu, ovšem velmi komplikuje fotografování.
Na dalších fotkách můžete sledovat naši túru po národním parku a vychutnávat si jeho krásu. Za zmínku
stojí i vodopád Hafragilsfoss, přestože není tak mohutný jako předchozí dva.
Cestou jsme dosud nepotkali ani živáčka. To se mělo ovšem změnit a setkání to bylo vpravdě osudové.
Potkali jsme se s cestovní kanceláří S.E.N., kterou vedl Hynek Adámek. Hary se s ním dal do řeči,
jelikož ho poznal z Islandských dnů v Praze, kde Hynek přednášel. Od něho se dozvěděl, že za nimi
jdou další čtyři Češi, kteří zanechali auto v kempu v Ásbyrgi a jdou k vodopádu Dettifoss. Musí tedy
řešit podobný problém jako my - jak se dostat k autu. Protože oni dojdou k vodopádu již dnes, řešení
se přímo nabízelo. Když jim svěříme klíčky od našeho auta, mohou nám ho převézt do Ásbyrgi. Bylo to
trošku riskantní a proto jsme se rozhodli, že to budeme řešit, až je potkáme.
Neuplynulo dlouho a skutečně jsme se s nimi potkali. Jelikož vypadali důvěryhodně, tak jsme to riskli
a klíčky jim svěřili. Vyměnili jsme si čísla mobilů, dostali jsme ještě varování, že cestou budeme
muset brodit, a pokračovali jsme dále. Dlužno podotknout, že v dalších dnech jsme se s nimi, stejně
jako s Hynkem a jeho cestovkou, ještě několikráte potkali.
Pomalu jsme se blížili k cíli dnešního putování, ke kempu Eyjan. Ještě jsme stihli prozkoumat skalní
útvary Karl a Kerling nad řekou, které mají představovat zřejmě troly a potom již přímou cestou do
kempu.
Od Čechů, kterým jsme svěřili klíčky od auta, jsme se rovněž dozvěděli, že přestože provozní doba kempu,
kdy je tam strážce a tedy se vybírá poplatek, začíná ráno asi v 9 hod., přišli je zkasírovat už o
hodinu dříve. Rozhodli jsme se tedy ráno opustit kemp pokud možno ještě před příchodem strážce, což se
nám i podařilo. Pokračovali jsme tedy dále směrem k Ásbyrgi.
Odpoledne jsme do kempu skutečně došli a spadnul nám kámen ze srdce, když jsme tam uviděli i naše
auto. S Harym jsme se rozhodli prozkoumat ještě okolí kempu, několik fotek si tedy můžete rovněž prohlédnout.
Poté jsme se již vydali po druhé straně řeky Jökulsá zpátky k jezeru Mývatn. Cestou jsme se ještě
zastavili u vodopádu Dettifoss, kde jsme si udělali romantickou večeři, a pak už rychle do našeho
oblíbeného pseudokráteru.
