Odjezd
12.-13.8. 2004
Cíl letošní dovolené vznikl poněkud netradičně - jednoho dne jsem dostal SMSku od kamaráda, jestli
nechci letos vyrazit na Island. Dlouho jsem se nerozmýšlel a po několika telefonátech bylo jasno, letos
vyrazíme na Island. Zpočátku to vypadalo, že Hary, se kterým jsem podnikal všechny předchozí výpravy,
bude mít problémy s termínem. Nakonec se ovšem vše zdárně vyřešilo a vykrystalizovala skupinka
nadšenců odhodlaných vydat se vstříc očekávaným dobrodružstvím. Dalšími účastníky byl tedy Petr alias
HoPe, který vše zpunktoval, a Lucka s Emou, jeho kamarádky.
Petr na sebe vzal i odpovědnost hlavního organizátora a šéfa výpravy. Na Internetu tedy vyhledal a
zakoupil letenky, zarezervoval auto a vytvořil přibližný itinerář.
Datum odletu byl stanoven na 13.8. v 16:25 z Prahy. Byla to vlastně moje první dovolená, na kterou
jsme letěli letadlem. Hlavní problém je ve váhovém limitu zavazadla, který je pouhých 20 kg + 5 kg,
které si člověk může vzít s sebou na palubu.
Z tohoto důvodu jsme se dohodli, že se sejdeme již předchozí večer v Emině pražském bytu a provedeme
balení a vážení zavazadel. Jak můžete vidět i na fotografiích, nic nebylo ponecháno náhodě a vše
bylo promyšleno do posledního detailu. Při přesýpání jídla z pevných obalů Vitana do mikroténových
sáčků jsem měl sice obavu, jestli tyto nebudou postupem času protrženy, naštěstí k tomu však nedošlo
(možná i proto, že se nenacházely v mém batohu). Nikdo a nic není ovšem dokonalé a tak i toto
přebalování mělo svoje mušky. Pominu-li takové maličkosti, jako že Ema k sobě sesypala např. guláš s
brokolicí, nebylo později zřejmé, kolik balení jídla vlastně příslušný sáček obsahuje. To kuchařům
trošku znesnadňovalo vaření, ale nakonec i s tím si poradili.
Batohy máme sbalené a hurá na letiště. Asi nejlevnější varianta je použít nějakou nízkonákladovou
společnost do Londýna, zde přestoupit na Iceland Express a pokračovat na Island. Do Londýna jsme tedy
letěli společností EasyJet. Starostlivější členové výpravy si na letišti nechali zabalit batoh do
igelitu a pak jsme již mohli pokračovat k odbavení. Vše proběhlo hladce, batohy nepřekročily hranici
21 kg a nemuseli jsme tak platit žádné poplatky navíc.
Menší problémy nastaly při další kontrole. Osobní kontrola a kontrola příručních zavazadel sice
proběhla bez problémů, ovšem čekaly tu na nás 2 z našich batohů. Byly to batohy, které obsahovaly
tlakovou láhev od benzínových vařičů. Vše se vyjasnilo a mohli jsme nastoupit do letadla. Trošku jsme
se báli, aby s námi cestovaly i tyto 2 batohy, ale vše dopadlo dobře.
Další naše obava byla, abychom odletěli včas. Při přestupu v Londýně jsme totiž neměli velkou časovou
rezervu a počasí se dost pokazilo. Pěkný slunečný den se přesně podle předpovědi proměnil v prudký liják.
Tentokrát se naše obavy naplnily a kapitán ohlásil zpoždění, protože nad Německem panuje větrná bouře.
Bouře naštěstí netrvala dlouho a tak nás přibližně půlhodinové zpoždění nemohlo ohrozit.
I přes letištní chaos jsme snadno nalezli místo, kde se měly objevit naše batohy. Netrvalo dlouho a skutečně se objevily, navíc opravdu všechny. Naložili jsme je tedy na vozíky a namířili si to k dalšímu odbavení, tentokráte již na Island. Byli jsme zvědavi, jestli se bude opakovat procedura z Prahy s tlakovými lahvemi od benzínových vařičů. Toho jsme byli naštěstí ušetřeni, jen Emu důkladněji prověřili. Asi se jim zalíbil medvídek Teddy a tak ho prohledali, jestli v sobě neukrývá nějaké drogy.
Již známou cestou metrem jsme se dopravili zpět k letištní ploše a netrpělivě jsme vyhlíželi naše letadlo. To se také po chvíli objevilo a po nezbytném dotankování paliva a přeložení zavazadel jsme mohli nastupovat.
Let na Island trvá přes 2,5 hodiny. Nad Anglií byla hustá oblačnost, takže jsme toho moc neviděli.
Vypadalo to dost beznadějně, ovšem nad Islandem se oblačnost rozplynula a byla zde krásná jasná obloha.
Přistáli jsme na mezinárodním letišti v Keflavíku, který se nachází asi 50 km jihovýchodně od Reykjavíku,
hlavního města Islandu (viz. mapka).Všechno proběhlo podle plánu. Odbavení zcela bezproblémové a rovněž zástupce autopůjčovny na nás již čekal. Už zde si na nás Island přichystal první z mnoha dalších překvapení. Auto jsme měli půjčené na 10 dní, takže jsme ho mohli vrátit až pozdě večer. Naše otázka tedy byla, komu máme dát vědět, případně kam s ním máme zajet. Odpověď nás lehce zaskočila - auto prostě zaparkujeme u letiště a klíčky necháme
uvnitř. Petr se tedy pokusil o vtip, že jestli je to tady běžná praxe, tak kolem nás bude určitě řada
aut, které mají uvnitř klíčky. Proč jsme si to auto tedy vlastně objednávali? Těžko říct, jestli byl
tento vtip pochopen...Další překvapení nastalo při bližším ohledání auta - převodovka byla totiž automatická. To nás rovněž trošku zakočilo, nechali jsme se tedy krátce proškolit a mohli jsme vyrazit.
Podle plánu jsme měli přespat někde za Reykjavíkem (ten je od Keflavíku vzdálen asi 50 km, to abyste si zhruba udělali představu o měřitku mapky) směrem ke geotermální oblasti Hveragerði. Cestu jsme našli zcela bez problémů a dokonce jsme kousek za Reykjavíkem narazili na příjemný hájek, ve kterém jsme přespali.
