10. den - 15.8.
Jak už se stalo pravidlem, když bylo předchozí den šeredně, je ráno krásné. A když jsme vylezli ze stanů, nevěřili jsme vlastním očím. Nádherně modrá obloha a slunečno, jak můžete na následujících třech fotografiích z místa stanování vidět. Další fotka ukazuje celkový pohled na Å.
Lofoty jsme chtěli opustit trajektem z Moskenes do Bodø. Na další fotografii můžete vidět část
pobřeží u Moskenes, které je od Å vzdáleno asi jenom 7 km. Trajekt z Moskenes do Bodø trvá 4 hodiny a stál nás 768 NOKů, což bylo o něco méně, než jsme měli zjištěno z informačních letáků. Možná
to bylo způsobeno tím, že právě skončila hlavní sezóna. Přijeli jsme sem asi o 2 hodiny dříve, abychom
měli jistotu, že se do trajektu vejdeme, jelikož lístky nebylo možno koupit předem. Auto jsme nechali v seřadišti a vydali jsme se na pěší obhlídku okolí. Typická pro Norsko byla jejich snaha o zlepšení komunikací a i zde budovali nový tunel, i když cesta podél pobřeží nebyla vůbec špatná. Další fotka zachycuje přístav v Moskenes.
Při čekání na nalodění do trajektu jsme si řekli, že by nebylo špatné zkusit zpeněžit nějakou část našich alkoholových nebo tabákových zásob. Přemluvili jsme tedy Happyho, že by mohl navázat hovor s mladíkem, co prodával lístky a mezi řečí mu něco nabídnout. Ten ovšem zájem neměl, ale odkázal nás na jednoho námořníka z trajektu, který stál opodál. Ten ovšem neuměl ani slovo anglicky a tak to Happy brzy vzdal. Zatím to vypadalo, že si veškeré zásoby přivezeme zase domů.
Konečně jsme odpluli, můžete si prohlédnout Moskenes z trajektu. Další dvě fotografie byly pořízeny u ostrůvku poblíž Bodø, na poslední fotografii je již vidět přístav v Bodø.
Odtud vedla naše cesta do Saltstraumen, odkud lze pozorovat největší přílivový proud na světě, který tvoří obrovské víry. Vyskytuje se každých 6 hodin a je vyvolán 400 milióny metrů krychlových vody tekoucí 3 km dlouhým a 150 m širokým průlivem mezi Saltenfjorden a Skjerstadfjorden rychlostí až 20 námořních uzlů. Tolik alespoň teorie.
Ve středisku pro výzkum tohoto proudu je možné sehnat časový harmonogram. Podle něj jsme zjistili, že
jsme se trefili právě tak doprostřed šestihodinové periody. Dnešní den byl ale označen tučně, jelikož byl právě úplněk a proud měl být tedy nejsilnější.
Čas jsme vyplnili prohlídkou okolí a hledáním vhodného místa pro pozorování proudu. Nakonec jsme usoudili, že nejlepší to bude opravdu z mostu nad průlivem. Jak je vidět z fotografií, je zde rovněž velmi pěkné okolí lákající k výstupu na nějakou tu horu. Na druhé fotografii je vidět v pravé části i středisko pro výzkum proudu, kde můžete rovněž navštívit multimediální show, je zde také akvárium.Konečně nadešel náš čas - 18:29 a na následujících třech fotografiích si můžete proud prohlédnout. Z fotografií se může zdát, že je to skutečně něco velkolepého, my jsme byli ale zklamáni, očekávali jsme něco daleko většího. Bude to sice asi zajímavý přírodní úkaz z vědeckého hlediska, ale tři hodiny bych na něj asi příště čekat nemusel.
Odtud vedla naše cesta do národního parku Rago. Kolem 20 hodiny jsme dorazili na parkoviště v Lakshole, kde jsme chtěli stanovat. Potkali jsme tu ovšem další Čechy, kteří nám poradili, že asi po dvou až třech
hodinách chůze v parku narazíme na chatu, kde se nechá přespat. Já s Harym jsme měli poměrně jasno a
okamžitě jsme zahájili přípravy na pochod. To se příliš nezamlouvalo Happymu, čímž vznikla první vážnější roztržka v našem týmu. Po vyjasnění stanovisek jsme se kolem deváté hodiny přece jen na chatu vypravili.
Markéta měla cestou do kopce problémy s dechem, takže jsme šli velmi pomalu a na chatu Storskoghytta jsme skutečně došli až po třech hodinách. Uvnitř nikdo nebyl a na nás čekaly nádherné postele s molitanem.
