Obsah

Úvod

Odjezd

2. den

3. den

4. den

5. den

6. den

7. den

8. den

9. den

10. den

11. den

12. den

13. den

14. den

15. den

16. den

17. den

18. den

19. den

20. den

21. den

22. den

Souhrnná statistika

Další odkazy


Napište mi
své připomínky, náměty, ...

Jste [CNW:Counter] návštěvník


5. den - 10.8.

Časně ráno jsme tedy vyrazili do národního parku Muddus. Ze silnice 45 jsme odbočili na parkoviště ve AskasfalletSkaite, dál už se šlo pěšky. Uprostřed parku je vyhlídková věž, která byla naším cílem. Podle mapky, kterou jme měli, Hary odhadl vzdálenost asi na 7 km. Markéta dost těžce nesla aklimatizaci, většinu času trávila v Říčka vedle Askasfalletuautě, a ani zde s námi nešla. Pohledem do mapky zjistíte, že 7 km to nemohlo být ani náhodou, ale že to nakonec bude kilometrů 16 opravdu nikdo nečekal. Stálo to ovšem zato. Chudák Markéta musela místo odhadovaných čtyř hodin, které nám měl pochod zabrat, čekat do čtyř hodin odpoledne.
MuddusfalletJako první nás zaujmul vodopád Askasfallet, rovněž říčka, do které padal, stála za fotku. Daleko mohutnější byl ovšem vodopád Muddusfallet, který Pohled na Muddusbyl asi o kilometr dále. To už jsme ušli 7 km a na informační ceduli jsme si přečetli, že k vyhlídkové věži je to dalších 9 km. Na dalších čtyřech fotografiích je zachycen pohled na národní park právě z vyhlídkové věže u jezera. Bylo zde především rašeliniště, které je rájem různého druhu ptactva. V pamětní knize na věži jsme našli řadu zápisů od Čechů, z nichž jedna skupina sem asi přijela ptáky sledovat, protože byly vypsány všechny pozorované druhy a to i v latině.
Pohled na MuddusPohled na MuddusPohled na Muddus
Cesta v parku Poslední fotografie ukazuje cestičky, po kterých se místy chodilo. Co na fotce vidět není, je občas dezolátní stav položených prken

Naším dalším cílem bylo přes Kirunu dojet do národního parku Abisko, který se nachází hned u norských hranic. Při tankování v Kiruně jsme ovšem naše plány zcela přehodnotili a nakonec jsme se rozhodli, že vyrazíme směr Nordkapp. Abychom minimalizovali časovou ztrátu, jeli jsme tam přes noc, i když o noci nemohlo být ani řeči. Kolem jedné hodiny sice bylo šero, ale to bylo zřejmě z valné části způsobené tím, že se zcela zatáhlo a občas poprchávalo.
Z Kiruny jsme se tedy vrátili zpět asi o 45 km do Svappavaaru, kde jsme po silnici č. 45 dojeli na Švédsko-finskou hranici v Karesuandu. Ve Finsku jsme ujeli celkem 100 km po silnici E8 a 958 abychom se konečně ocitli ve vytouženém Norsku.


Návrat na domovskou stránku