Olympia
10.9. 2003
Ráno jsme dojeli do Olympie, kde nás upoutala cedule "Muzeum zavřeno". Podle průvodce jsou zde
minimálně tři muzea, tak jsme začali pátrat po zbylých dvou. U vstupu jsme se ale dozvěděli, že jsou
zavřena všechna muzea a tak se budeme muset spokojit pouze s místem vykopávek. Bude přeci olympiáda a
tak to musí dát do pořádku!
Opět se nám tu potvrdila skutečnost, že čím slavnější místo, tím méně je tam toho k vidění. Z jednotlivých
staveb nás zaujal především Diův chrám s jedním znovu vztyčeným sloupem, ostatní ležely na trávníku
rozložené na jednotlivé díly. Héřin chrám má už sloupů zachovaných více a jak jsme později zjistili,
zažehává se před ním olympijský oheň.
Prošli jsme bránou vítězů a na slavném olympijském stadiónu jsme si zaběhli dvě stádia (1 stádium = 192
m). Neběhá se dokola jako dnes, ale od jedné mramorové čáry k druhé. Vyprovokali jsme tak i některé
další návštěvníky stadiónu aby alespoň odstartovali, neuběhl to však nikdo :-)
Pokud jde o počet turistů, zde byl asi rekordní. Tolik výprav jsme v Řecku snad na žádné památce ještě
neviděli. Nás místo zaujalo snad pouze svou rovinatostí, takže se zde dalo pohybovat i když svítilo
slunce, navíc se zde dalo před sluncem i schovat. Jinak jsme ale odjížděli spíše zklamaní.
Z Olympie jsme jeli na sever do Patrasu (resp. Ria), kde lze přeplout z Peloponésu zpět na řeckou pevninu. Přístav
jsme chvíli hledali, značení zde bylo opět dost špatné. Nakonec jsme se dostali do východního přístaviště,
kde se zrovna naloďovalo. Na nás už ovšem místo nezbylo. Nebyla to žádná tragédie, přejeli jsme jen do
západního přístavu a zde jsme se bez problémů nalodili. Vypluli jsme k protějšímu břehu, přičemž jsme
kličkovali mezi pilíři budoucího mostu, který bude oba břehy spojovat. V mapě byl uveden rok dostavby
2004. Během cesty začalo pršet a paluba se začala vyprazdňovat. Celá plavba s naloděním i vyloděním
trvala asi 45 minut.
Pršet bohužel nepřestalo, navíc bylo díky zamračené obloze poměrně šero. To nebylo nic pro tuningovou
úpravu našeho vozu. V dešti jsem totiž nemohl svítit, to by žárovky asi dlouho nevydržely. Naštěstí
řekové si se svícením také příliš starosti nedělají a tak svítil jen málokdo, takže jsme nebyli tolik
nápadní. Pokračovali jsme nížinami s jezery a plantážemi podél pobřeží stále na sever. Projeli jsme
městem Arta, za kterým jsme shlédli starý most s oblouky a pomalu byl čas hledat místo na spaní.
Dnes to byl trošku problém, všude jen samá plantáž a navíc se začalo rychle stmívat. Nakonec jsme
vjeli mezi pole a u jedné posečené louky jsme se utábořili. Bylo zde mokro po dešti a tak se vyrojila
mračna komárů. Ti nás donutili brzy ulehnout. V noci nás probudily náznaky deště, tak jsme přes tropiko
nasadili i vrchní celtu s pocitem marnosti, že po pár kapkách déšť opět ustane. Tentokrát ovšem naše
úsilí nebylo marné, strhl se na Řecko poměrně slušný a dlouhý déšť.
