Cesta domů
12.-14.9. 2003
Když se po ránu vynořilo naše designově upravené auto z olivového háje a mířilo si to k silnici,
nestačili se tomu zde pracující řečtí silničáři divit. Projeli jsme kolem nich a pokračovali do Igoumenitsy,
abychem se stihli včas nalodit. Cestou jsme se ještě stavili u pumpy pro benzín a zjistili jsme zajímavou
věc - benzín byl podstatně levnější nežli včera odpoledne. Vytvořili jsme tedy teorii, že ráno je zde
levný benzín pro místní obyvatele a po příjezdu prvního trajektu se ceny zdvihnou.
Našli jsme molo, ze kterého měla odplouvat naše loď, ta tu ovšem ještě nebyla. Všechna auta kolem nás
měla za sklem cedulku Venice, tak jsem na naši starou cedulku z Benátek, kde bylo pro změnu napsáno
Igoumenitsa, napsal z druhé strany také Venice, aby bylo jasné, kam jedeme. Konečně připlula naše loď,
ale nechtěli nás pustit dovnitř. Prozradila nás právě ta ručně malovaná cedulka - prý se nejprve musíme
v hale zaregistrovat.
Zajel jsem tedy k hale, tady jsem nafasoval už správnou cedulku s nápisem Venice a mohli jsme se nalodit.
Může nás těšit, že jsme nebyli jediní, kdo tomuto systému neporozuměli. Na palubě jsme opět zabrali jeden
stolek, loď značně drnčela a také se dost houpala. Byl to trošku jiný typ nežli ten, kterým jsme přijeli.
Řekl bych, že asi starší.
Tentokrát jsme noc nestrávili na palubě, našli jsme si volnou chodbičku v podpalubí a tam jsme ulehli
na koberec. Těsně před rozedněním nás tleskáním vzbudil stevard. Sbalili jsme se a šli jsme na palubu
obsadit dobrý flek k pozorování ranních Benátek. Teď dokonce i hlásili, co vidíme. Pomalu nastal čas
opustit palubu a připravit se k vylodění.
Vjeli jsme na molo a záhy se ocitli v dopravní zácpě. Dopopojížděli jsme až ke kontrole pasů. Měli dnes
asi nějaký zátah a všechna auta mimo evropskou unii odstavovali do opuštěné tovární haly. Museli jsme
vybalit všechen náš bordel z auta a to si pak důkladně očuchal pejsek. Hary celníky ještě provokoval
tím, že je fotil. Opravdu dobrý nápad při stavu našeho auta.
Naštěstí nechtěli otevřít kapotu, která byla zašprajcovaná a i kdybych ji nějak otevřel, už ji zase
nezavřu. Auto vedle nás postavili na rampu a prohlíželi ho i zespodu. Naštěstí ale přijeli čtyři
mladíci podezřelí už od pohledu (byli vedle nás na palubě) a tak nás propustili a vrhli se na ně.
Původně jsme si chtěli dnes prohlédnout Benátky a domů vyrazit až večer. Vzhledem ke stavu auta jsme
si to ale nemohli dovolit a museli jsme pokud možno co nejdelší štreku urazit za světla. Bylo pod mrakem
a dost šero, takže téměř všechna auta svítila. Itálií jsme projeli ještě celkem v pohodě, dokonce
jsem na dálnici předjel i policejní auto, se kterým to ani nehnulo.
Vypadalo to ovšem, že každou chvíli začne pršet a to by bylo špatné. V Rakousku je totiž spousta
tunelů, ve kterých se musí svítit. Naštěstí jsme většinu z nich projeli, pršet začalo až později.
Zato se však zprvu nevinný deštík změnil v pořádný liják a už to vypadalo, že budeme muset někde
zastavit.
Protože to však nevypadalo, že brzy přestane, chtěl jsem dojet co možná nejdále. Nejlépe až za české
hranice. Na dálnici jsme už delší dobu byli jediné auto, které nesvítilo. Projeli jsme i Vídeň a to
už jsem věřil tomu, že se dostaneme za hranice. V Brně bydlí naši kamarádi, kterým Hary zavolal a
domluvil u nich nocleh. Problém mohl nastat ještě na hranicích, rakouští celníci jsou tím pověstní.
Na chvíli přestalo i pršet a tak jsem doufal, že budu moci hranice překročit alespoň s rozsvícenými
světly. Bohužel se znovu rozpršelo a k hranicím jsme přijeli za deště. Celníkovi se naše auto pranic
nelíbilo a říkal, že s tím přece nemůžeme jet dále. Odpověděl jsem mu, že světla svítí, jen je nechci
pouštět za deště. To ho opravdu dostalo. Zeptal se, kde se nám to stalo. Když jsem mu řekl, že v Řecku,
trošku zalapal po dechu. Ještě se zeptal, odkud jedeme. Že jedeme z Řecka jsem se mu říct neodvážil,
tak jsem po pravdě řekl, že z Vídně. Už nevěděl, co by na to odpověděl a tak jen mávl rukou, ať
raději jedeme. Český celník raději předstíral že to nevidí a pustil nás dál.
Dojeli jsme šťastně až do Brna, kde jsme nejprve Haryho s jeho věcmi vysadili ve škole, on si pak
vzal svoje auto a zavedl nás k Vantuchům. Pavla udělala výbornou večeři, Hary se mezitím vrátil do
školy pro projektor a tak jsme měli první promítání o Řecku.
V neděli jsme se probudili do krásného rána, takže jsme už bez problémů dojeli až domů.
