Odjezd
23.8. 2003
Po loňském putování po Španělsku jsme si s Harym řekli, že jsme se celkem dobře aklimatizovali na teplé krajiny
a můžeme se směle pustit i do Řecka. Až později jsme zjistili, že je přeci jen trochu rozdíl pohybovat se převážně v Pyrenejích
(i když jsme navštívili i jiná místa) a nebo si "užívat" řeckého sluníčka. To, že jsme ve zdraví přežili Španělsko nám
naštěstí nezatemnilo zcela rozum a pro naši cestu jsme zvolili konec srpna a první polovinu září. Neumím si představit, jak by
to dopadlo v plné sezóně...
Letos byli našimi společníky Jarda s Jitkou, což jsou naši dlouholetí kamarádi se kterými si velmi dobře rozumíme. Tento rok
jsem byl navíc služebně v Německu, takže jsem neměl ani moc času na přípravu celé akce. Této nevděčné činnosti se dobrovolně
ujala Jíťa a myslím, že lépe by to nikdo z nás nezvládl. Obklopila se moudrými knihami a začala studovat řecké památky i
přírodu.
První dilema, které bylo potřeba vyřešit, je nalezení optimální cesty do Řecka. Cestu přes Albánii jsem zavrhl okamžitě,
zbývaly v podstatě 2 možnosti - dojet tam po souši přes bývalou Jugoslávii nebo trajekt z Itálie. Rozhodl jsem se nakonec pro
trajekt a myslím, že je to asi nejlepší řešení. Přes prázdniny sice zrušili víza přes Srbsko, takže by cesta po souši mohla
vyjít o něco levněji, ale je to značně nepohodlné. Navíc projíždíte přes země, kde se snaží na turistech vydělat co se dá a
jedním ze způsobů je i udělování vysokých pokut v podstatě za cokoli. Toto se potvrdilo i při rozhovorech s Čechy, které jsme
v Řecku potkali. Původně jsem myslel, že bude nejvýhodnější použít trajekt z jihu Itálie (Brindisi), ale pokud člověk spočítá
dálniční poplatky, vyjde cesta z Benátek na zhruba stejné peníze, ne-li o něco levněji.
Lodní lístky jsme koupili předem u cestovní kanceláře Discovery, odjezd byl 24.8. v 15:00 z Benátek. Vyrazil jsem tedy v sobotu
ráno, v Hronově jsem nabral Jardu s Jíťou a uháněli jsme si to směr Brno. Tady jsme chtěli jednak nakoupit potraviny, jednak
jsem zde měl nabrat také Haryho. Všechno proběhlo hladce, před polednem jsme již v Mikulově přejížděli hranice do Rakouska.
To, že jste v Rakousku, můžete poznat třeba podle toho, že kolem vinic nejsou ploty :-) Kousek za Vídní bydlí jedna naše
kamarádka, která v Rakousku pracovala nejprve jako Au-pair-ka a později se tam i vdala. Řekli
jsme si, že je to ideální příležitost ji navštívit a tak jí Hary zavolal a objednal nás na polévku :-)
Na tomto místě ještě zmíním technické zázemí celé výpravy - Hary se totiž stal testerem T-Mobilu a pro tento účel měl SIM
kartu, se kterou mohl ze zahraničí provozovat datové přenosy přes GPRS. Měl s sebou i notebook, takže jsme se mohli připojit i
na Internet a vyhledávat různé informace, případně posílat fotky přímo z dovolené, čehož jsme i hojně využívali. Karta byla
sice blokovaná pro volání, ale nějak to pozapomněli blokovat v zahraničí, takže z telefonu bylo možné i volat. Nic ovšem není
zadarmo, takže Hary musel pravidelně podávat zprávy do střediska T-Mobilu o uskutečněných datových přenosech. T-Mobile vypracoval
postup testování, který byl poměrně zdlouhavý a tak Hary všude chodil s mobilem a neustále něco testoval :-)
Vídní jsme projeli celkem bez problémů a kousek za Vídní se již nachází mětečko Baden, ve kterém Lenka bydlí. Hary u ní již byl,
takže jsme bez problémů našli i její barák.
Jak můžete vidět i na fotce, Lenka to vzala vážně a připravila speciálně pro nás českou bramboračku. Prohlédli jsme si jejich
útulný byteček, malou dcerku Aničku a Hary samozřejmě neopomněl ani otestovat místní sítě...
Dnes jsem chtěl ještě dojet do Itálie, takže jsme se museli rozloučit a pokračovali jsme dále. Jako nejvhodnější místo pro nocleh
jsme si zvolili jezero Lago di Fusine. Na tomto místě jsme již jednou přespávali při našem týdenním lození v Julských Alpách,
pro Haryho to ale byla novinka. Byla to sice pár kilometrů zajížďka, ale určitě to stojí za to. Ráno jsme se chtěli projít
kolem jezer, hlídač při snídani na parkovišti nás ovšem upozornil, že buď zaplatíme parkovné nebo musíme odjet. Zvolili jsme
tedy druhou možnost a vyrazli jsme bez procházky.
