Delfy
2.9. 2003
Když už jsme byli v pohoří Pilio, našli jsme v průvodci, že se zde nachází vesnička Millie. Ta
měla být zajímavá především architektonicky a protože to pro nás byla jen minimální zajížďka,
vesničku jsme navštívili. Byly zde ještě staré kamenné baráčky a zaujalo nás především
důmyslné zavlažování, které procházelo celou vesnicí a rozvětvovalo se ke každému baráčku.
Systémem přepážek vedla voda zřejmě vždy v předem určený čas do některé větve zavlažovacích
kanálků.
Navštívili jsme i zdejší muzeum, kde se nám libily především staré fotografie a obrazy zdejšího
okolí. Na nich jsme objevili železnici s krásnými kamennými mosty, bohužel už jsme nezjistili,
kde přesně se nacházejí. Celkově nás ale návštěva vesnice spíše zklamala a tak jsme rychle
pokračovali dále.
Jeli jsme opět přes Volos (čímž se okruh přes pohoří Pilio uzavřel) a nabrali jsme směr Lamia.
V Lamii se podle průvodce nachází pevnost nad městem, kterou jsme chtěli navštívit. Byl zde
trošku problém s parkováním, nakonec jsme zaparkovali na okraji města u nemocnice a vydali se
směrem k pevnosti.
Opět bylo příšerné vedro, takže jsme k pevnosti přišli už dosti vyčerpaní a co nás dorazilo
úplně bylo, že až k pevnosti vede z druhé strany krásná silnička. Pevnost byl vlastně středověký
hrad, ve kterém bylo umístěné i muzeum. Nějak se nám nedařilo koupit vstupenky, ale poté, co
jsme bez nich vstoupili do expozice, to rázem pochopili a vstupenky nám prodali. Shlédli jsme
různé šperky, keramiku a nástroje, bohužel se zde nemohlo fotit.
Z Lamie jsme pokračovali na Thermopyly (v překladu Teplé brány). Jméno získaly podle teplých
sirných pramenů, při nichž vznikly malé termální lázně. Dříve v těchto místech pohoří dosahovalo
až těsně k pobřeží, v antických časech byl na nejtěsnějším místě průjezd široký jen na
rozměry vozu. Naplaveniny charakter tohoto území zcela změnily a dnešní dálnice přibližně
sleduje průběh pobřeží z antických dob.
Dnes je zde k vidění především památník, který připomíná bitvu Sparťanů s Peršany. U Thermopyl
padl roku 480 př. Kr. Leonidas s 300 Sparťany, když Efialtova zrada umožnila Peršanům obchvat
zezadu horskou stezkou a tak znemožnili řeckému vojsku ústup.
Na pahorku na druhé straně dálnice, kde probíhala poslední fáze boje, je ještě prostá pamětní
deska se slavným thermopylským epigramem od Simonida: "Poutníče, jdi do Sparty, zvěstuj
tam, že jsi nás zde viděl ležet, jak to zákon poručil." Přes početnou skupinu německých
školáků jsme si desku ovšem nemohli pořádně ani prohlédnout, natož pak vyfotit.
Odtud už jsme pokračovali rovnou do delfské věštírny, abychom ještě stihli prohlídku. Nejprve
jsme navštívili zdejší muzeum, ve kterém se mimo jiné nachází slavný omfalos (pupek) z
římské doby a potom hurá do věštírny. Bylo už dost pozdě a paní u pokladny nás varovala, že už
asi nestihneme prohlídku stadiónu.
Měli jsme štěstí, na poslední chvíli jsme to ještě stihli. Všudypřítomné "babky píšťalky",
které dohlíží na neposlušné turisty a kdokoliv se na něco jen trošku křivě podívá, už na něho
pískají, nás popoháněly, protože už ho chtěly zavřít. Zběžně jsme si ho prohlédli a už jsme
byli vyhnáni. Stadión je nejvyšší bod v delfské věštírně, při sestupu jsme si tedy důkladněji
prohlédli další pamětihodnosti, kolem kterých jsme cestou na stadión jen prolétli - divadlo s
5000 míst k sezení, Apollónův chrám, pokladnici Athéňanů a další bezejmenné objekty. Stihli
jsme to těsně před zavíračkou.
Naproti věštírně je cesta dolů ke gymnasiu, který se
sestával ze 180 m dlouhé běžecké dráhy a palaistry (cvičiště). Je tam též kulatá vodní nádrž
ke koupání o průměru 10 m. Trošku jsme si utahovali z Haryho, který učí na gymnáziu v Brně, že
jeho gymnázium, které nepatří k nejmenším, zdaleka těchto rozměrů nedosahuje. Pokračovali jsme
dále až do kultovního okrsku Athény zvaného Pronaia. Nejzachovalejší je zde kruhový Tholos,
který byl částečně obnoven. Dále se zde nachází např. ionská pokladnice z Massilie, dorská
pokladnice nebo starý chrám Athény.
Protože už pomalu začínalo zapadat slunce, museli jsme se vydat hledat nějaký nocleh. Projížděli
jsme dále pohořím Parnas až jsme se utábořili opět v jedné opuštěné nepoužívané zatáčce silnice.
