Pláž v Mylopotamos
1.9. 2003
Ráno jsme sjeli zpět do soutěsky, kde byly naším prvním cílem prameny Dafné. Pěšina nás dovedla
k visutému betonovému mostu, po kterém jsme překonali řeku, ve které teklo na Řecko nezvykle
velké množství vody. Za řekou byla jeskynní kaple, vedle níž vyvěrá vydatný pramen studené vody.
Celkově bylo místo špinavé a zaneřáděné, ale jeho výhodou byl příjemný chládek.
Odtud jsme osmikilometrovou soutěskou pokračovali dále. Projížděli jsme přes vesničku, ve které
měla být mešita a městské rozvaliny, nic z toho jsme ovšem nenašli. Později se zjistilo, že
díky podobnosti názvů řeckých měst a jejich rozdílným způsobem psaní v různých jazycích to Jíťa
zaměnila s městem Chalkida na ostrově Euboia.
Jeli jsme si to tedy vynahradit do Farsali. Z městského vrcholku je prý za příznivých podmínek
vidět Olymp, dnes bylo ovšem strašné vedro a opar, takže by nebylo vidět nic a v tom vedru
bychom na vrchol (asi hodina chůze) stěží došli. Prohlédli jsme si tedy město a učinili
revoluční rozhodnutí (alespoň takto si to Jíťa poznamenala do deníčku). Odbočili jsme z
plánované trasy, protože prohlídka dalších památek a ruin už nás v tom vedru moc nelákala a vydali
jsme se směrem Volos, kde začíná pohoří Pilio.
Podle průvodce by toto pohoří mělo být nejvíce zalesněným v Řecku a hlavně se zde mají nacházet
nejhezčí pláže. Průjezd horami byl opravdu příjemný a na pobřeží nás čekalo další milé
překvapení.
Sjeli jsme do městečka Mylopotamos, kde jsme našli úžasnou pláž, která byla rozdělená vápencovým
skaliskem na dvě části, mezi kterými se procházelo tunelem ve skále. Ze všech stran byla
vápencová stěna a moře bylo tentokrát opravdu osvěžující. Trénovali jsme plavání se šnorchlem a
brýlemi, byl jsem překvapen, kolik pestrobarevných rybiček plavalo jen kousek pod hladinou.
Bez brýlí tohle člověk nemá šanci vidět.
Nebyl zklamán ani Hary, který s vodou není zrovna velký kamarád. S Jardou totiž objevili na
skalách lezecké cesty, což Haryho nenechalo chladným a hned běžel do auta pro lezeckou výstroj.
Vybral si poměrně obtížnou cestu a záhy na sebe upoutal pozornost všech nudících se návštěvníků
pláže. Všichni ho zvědavě pozorovali, někteří fotili a jeden turista si celý jeho výstup
natočil i na kameru.
Výstup ho natolik nadchnul, že vylezl ještě jednu jednodušší cestu, kterou si potom vyzkoušeli
i Jarda s Jíťou. Poněkud se připozdívalo a byl nejvyšší čas najít nějaké místo pro spaní.
Chvíli jsme laškovali s možností přespat přímo na pláži, bylo by to ovšem trochu riskantní.
Kdyby se v noci moře rozbouřilo, dost těžko bychom se odsud dostávali, nehledě na to, že vůbec
nebylo jisté, jestli by nás tu nechali.
Zvolili jsme tedy jistější variantu, vydali se zpátky do hor a nakonec jsme našli jednu
nepoužívanou silniční zatáčku, ve které jsme se utábořili.
