Vodník z pěkovských Končin
Bůh i čert ví, odkud tam vodník docházel. Toho se sousedé na Končinách nemohli dopíditi. Skutečností bylo, že se u nich v chalupách často objevoval.Ať slídili za ním když odcházel sebebedlivěji, přeci jim nakonec zmizel beze stopy. Přicházel tiše, ba přímo stydlivě do chalupy, zamířil ke kamnům, kde mu bylo v zimě velmi milo pobývat a tam poslouchal hovory sousedů. Nikomu tím neškodil ani nepřekážel.
Až jednou o přástkách .... Mladí i staří se sešli v hojném počtu. Povídalo se, žertovalo. Rozdováděná chasa se odvážila i na vodníka. Ten ležel na peci - náramně se mu tam líbilo. Chasníci začali zkoušet, jak je vodník lechtivý. Nejdříve ho šimrali na patách - to ještě ušlo. Když to ale zkoušeli pod nosem, pod paží a v bocích - to už se nedalo snésti! Milý vodník se svíjel, kopal kolem sebe, ječel a křičel, aby mu už dali pokoj. Konečně seskočil z pece, uchopil rychle konev s vodou a obdařil trýznitele své studenou lázní tak, že sami vypadali hůře než on - hastrman. Vodník pak rychle zmizel.
Chasa potom sušila své šaty celý den. Ještě dobře, že vodník se již neukázal, že zmizel z kraje a že se dále již nemstil. Bylo by to s mnohým šprýmařem dopadlo o hodně hůře!
