Vodník ze Špinky
U samého Zábrodí, nedaleko Červeného Kostelce, se nalézá veliký rybník, jemuž se říká Špinka. Těsně u břehu stávala chalupa a v ní bydlel rybář Zima. V létě lovil po potocích a tajně i ve Špince. V zimě pak spravoval sítě nabo pletl či štípal dříví. Jeho žena obstarávala hospodářství a protože neměla dětí, mohla pro kostelecké a zábrodské sousedy příst.Když nastalo jaro a léto, stýskalo se jí často, a tak si sedávala s přeslicí a kuželem na hrázi před chalupou. Tam pak předla a přitom si zpívala veselé písničky celý den.
Jednou, když tak vesele předla, tak asi v poledne se jí přetrhla nit, ačkoliv byla z dobrého lnu pevně spředená. Hospodyně navázala nit a ... zase se jí přetrhla a znovu a znovu. Pak se rozlobila a zle na práci hubovala. Tu pojednou zašplouchalo něco ve vodě a než se Zimová nadála, cákal na ni někdo z rybníka vodu a chechtal se tak, až to bylo v samém Zábrodí slyšet. A v tom už vidí u samého břehu zeleného panáčka, jak se šklebí a vysmívá. Vykřikla "Hastrman!" a celá polekaná popadla kolovrat a honem pádila do chalupy. Vodník však po jejím výkřiku zmizel a už se neukázal.
Zimová ale měla stále strach, že se vodník někdy vrátí, a proto přemluvila muže, aby se odstěhovali. Ten nakonec svolil a jednoho dne přesídlili na blízkou Čertovinu, kde nebylo žádných rybníků.
Tam pak spokojeně žili dlouhá léta a Zimová každému kdo k nim přišel vypravovala svůj příběh s vodníkem ze Špinky.
