Zapomněl vyřídit pozdrav
Už bylo hodně pozdě v noci, když se strýc Turek vypravil z Kostelce domů na Babí. Jak šel kolem rybníku Čermáku, napadlo ho udělat si legraci z tamějšího vodníka. Proto zašel na hráz a zavolal, co mu stačil hlas:"Hastrmane, hastrmane, copak vzkážeš našemu hastrmánkovi na Babí?"
"Vyřiď mu, že ho pozdravuju a ať mě zase brzy navštíví," odpověděl vodník z Čermáku.
"Dobře, dobře, rád vyřídím, tak se tu měj pěkně," zavolal Turek a kráčel dál směrem k Horní Radechové. Na to, oč ho vodník požádal, už dávno nevzpomněl.
Zato vodník nezapomněl. Čekal a čekal, kdy se vodník z Babí objeví, až když se stále nic nedělo, napadlo ho, že si z něj Turek udělal dobrý den. Rozhodl se, že si to nenechá líbit a že se pomstí. Nějakou chvíli čekal na příležitost, až se dočkal.
Asi za rok šel Turek zase do Kostelce. Když přišel na hráz Čermáku, náhle něco šplouchlo ve vodě a než se milý Turek nadál, stál před ním vodník. Jen se výsměšně zazubil a pak skočil Turkovi na záda, kde se chytil a už nepustil. Marně sebou Turek šil, aby vodníka setřásl, ten se držel jako přilepený.
To nejhorší však teprv přišlo. Když už se Turek smířil s tím, že bude muset vodníka nosit, začaly mu náhle dopadat na záda strašné rány.
"Tumáš," vykřikoval vodník a tloukl Turka pěstí, kam se dalo. "Tumáš za to, že neumíš vyřídit pozdravení!"
Turek se ošíval, uhýbal před ranami, ale nic mu to nebylo platné. Vodník se pustil, teprv když chtěl. V té chvíli byl už Turek celý umlácený a byl by snad slíbil všechno na světě, jen kdyby ho někdo vodníka zbavil.
Od těch dob Turek už nikdy nechodil po hrázi Čermáku. Kdykoliv musel jít do Kostelce, obcházel rybník velkým obloukem a při tom často litoval své někdejší neuváženosti.
