Radechovský hastrman
V Červeném Kostelci žil jeden žid jménem Eliáš. Byl obchodníkem s plátnem a dobře se mu dařilo. Tkalci k němu chodili ze širokého, dalekého okolí. Přinášeli mu plátno nebo od něj zase přízi nakupovali. Některým tkalcům bylo nutno chodit kolem rybníka mezi Dolní Radechovou a Náchodem - jmenoval se Pilný.Jen šel některý tkadlec sám, hned mu vodník, co tam žil, něco provedl. Když jich šlo více, ani si jich nevšiml. Proto se tkalci domluvili a chodívali většinou kolem rybníka společně. To se však nelíbilo Eliášovi. Plísnil je, že již nechodí pěkně jeden po druhém jako dříve. Tkalci se vymlouvali na hastrmana, ale milý Eliáš se jim vysmál, že hastrmani nejsou a nikdy nebudou.
Později začal tkalcům slibovat i hrozit, že budou platit pokutu, jestli nebudou chodit jak si on přeje. Tkalci si zase nemohli Eliáše moc rozlobit a proto slíbili, že budou choditi jeden po druhém.
O tom všem se radechovský vodník dověděl a umínil si kosteleckého žida náležitě potrestat. A příležitost se brzy naskytla.
Eliáš měl jednou nějaké řízení v Náchodě a musel jit okolo Pilného. Šel po hrázi a vzpomněl si na své tkalce, jaký měli strach, a i on přidal bezděčně do kroku, ohlížeje se po vodní hladině.
Pojednou ho upoutaly chomáče roztahané příze. I celou osnovu uviděl se svým jménem v rákosí. A dál u vody bylo příze ještě víc. Eliáš sestoupil z hráze a pomalu se dostal až k vodě. Prohlíží si svoje zboží a chytá jej vztek. Tak to mu asi tkalci zboží kradou a některý z nich to zde ztratil nebo možná schoval.
Ani nezpozoroval, že se v rákosí někdo pohybuje - to vodník pomalu vylézal ven. Než se Eliáš vzpamatoval, měl hastrmana na zádech a svíral mu krk jako kleštěmi. Ohromná tíha milého obchodníka ohnula až k vodě. Tu se ho zmocnila hrozná úzkost. I počal vodníka prosit a sliboval mu všechno možné i to, že nebude již tkalce trápit a na vodníky již dozajista věří.
To bylo jeho štěstí, že tak prosil, vodník ho vyslyšel a přeci jenom pustil své sevření. Pak za prchajícím Eliášem volal, že jestli se na něj jen něco sebeméně zlého doví, tak s ním bude zle.
Eliáš doběhl domů strachy bez sebe a hned musel ulehnout. Dlouho si poležel, než se z toho leknutí uzdravil. Nebylo pak lepšího člověka v celém okolí!
