Vodník v Ochozi
Pod mlýnem mezi Suchým dolem a Ledhují bylo kdysi zřízeno pěkné máchadlo. Sem šla jednou děvečka ze suchodolského statku máchat prádlo. Nůši postavila na zem, poklekla a chtěla prát. Ale prádlo se nechtělo potopit, stále zůstávalo na hladině potoka, ať se děvče namáhalo, jak chtělo. Jako by prádlo někdo zespodu z vody nadzdvihoval, ne a ne namočiti. Děvčeti to bylo divné, ale když jí práce nešla od ruky, začala hlasitě nadávat a klít.Vtom cosi zeleného se objevilo mezi prádlem - zelené vlasy, pod nimi svítící oči, široká ústa od ucha k uchu, jasně bílé zuby a ....... a více již děvče nespatřilo. Nechala prádlo prádlem a úprkem utíkala ke statku.
Několik dní byla pak z toho leknutí nemocná. Prádlo i s nůší našli druhého dne dole u máchadla na svém místě.
Od té doby zůstalo máchadlo opuštěné a pouze nezbedná děcka tam občas přiběhla a volala: "Ty náš zlatý hastrmánku, vem si mě můj milý tatrmánku!" Tak volaly, ale nikdy se neodvážily říkanku opakovat blízko vody. A tak si pro ně vodník pod Ochozí nikdy nepřišel.
