Vodník z Roudenky
Antonín Kábrt zavezl jednou, takhle ráno, se svým bratrem sud na vodu k potoku u Roudenky. Toho času bylo velké sucho a o vodu byla v celé vsi nouze.K večeru měli sud plný a chtěli jej pomocí koňského potahu odtáhnout domů. Jak ale s koňmi byli od potoka asi padesát kroků, koně začali stříhat ušima, nepokojně frkat a živou mocí nechtěli dále. Na pobízení pouze několik kroků učinili a už zase stáli chvějíc se po celém těle.
Kábrt tedy koně obrátil a chtěl s nimi couvat - ale marně. Koně se třásli víc a víc, funěli a vzpínali se, ale neučinili jediný krok. Přinesli tedy dlouhý řetěz, zapnuli jej za oj a sud a znovu pobídli koně aby zabrali - pak zasvištěl bič. Koně napnuli všechny síly, ale sud se hnul pouze několik kroků. Z koňů se kouřilo a na dvacátý pátý pokus dostali sud až na povoz.
Když se dostali až na silnici, div divoucí, koně šli lehce jako panny. Doma pak sud s vodou chtěli sundat, ale sud jen zaduněl - byl úplně prázdný - a tak hrozná námaha s ním byla. Tehdy se všem rozbřesklo. Poškádlil je vodník z Roudenky.
