Kulturní památky a turistické zajímavosti
Vycházky do okolí
Nejprve bych Vás chtěla pozvat na krátkou procházku po mém městě, která se začíná na náměstí. Asi největší dominantou tu je divadlo, jež nese jméno podle hronovského rodáka, spisovatele Aloise Jiráska. Bylo postaveno podle projektu arch. Jindřicha Freiwalda a odevzdáno svému účelu dne 28. 9. 1930. Od roku 1931
se v něm každoročně konají ochotnické festivaly zvané Jiráskovy Hronovy. Heslo Aloise Jiráska, pronesené při poklepu na základní kámen: "A dílo to budiž požehnané", se tak naplňuje. "Na budově je reliéfní pamětní deska obětem 1. světové války od J. Hojerce z roku 1932; v přízemí busta Aloise Jiráska a Josefa Čapka, 
provedená F. Bartákem." 1) V roce 1985 byla zahájena přístavba Jiráskova divadla, kterou chtěl realizovat již arch. Freiwald. Nový sál Josefa Čapka (realizován podle projektu arch. M. Skaunice) byl otevřen až 6. února 1999 slavnostním 1. plesem města Hronova. Vyjdeme-li po schodech do druhého patra divadla, mineme cestou druhou oponu Jiráskova divadla, kterou maloval ještě ochotník Antonín Knahl. A už stojíme před dveřmi s nápisem Jiráskovo muzeum. Původně bylo založeno místními studenty roku 1910. Sem, do divadla, bylo přestěhováno po jeho otevření roku 1930. Je zaměřeno k historii a národopisu Hronovska a k osobě a dílu Aloise Jiráska. Svým uspořádáním vybočuje z řady běžných literárních nebo vlastivědných muzeí. Uvidíme zde zajímavě uspořádané památky na "padolské sousedy", původní světničku "dvorských" Jirásků, hronovské, a jiné místní kroje, tkalcovské a orebné nářadí, památky na faráře Josefa Regnera - Havlovického, expozici o začátcích ochotnického divadla se starou ochotnickou oponou, Kalinův betlém, krásné staré sklo a porcelán, vnitřní zařízení "půlpánskeho" bytu atd.
Vyjdeme-li z divadla, nemůžeme přehlédnout mariánské barokní sousoší stojící uprostřed
náměstí, pocházející z roku 1725. Bylo pořízeno nákladem dvou hronovských rodáků Václava Klugara a Bedřicha Kordy. Kdysi (před více než 270 lety) bylo hronovské náměstí zarostlé býlím a plevelem, a proto svolali hronovští sousedé brigádu. Čtvercové náměstí tehdy obklopovaly jen přízemní roubené domy, často s podloubím, před kterým bývalo hnojiště nebo louže, na které se děti v zimě klouzaly. Od místa, kde je dnes základní škola, tekl k poště Dražský potok, na kterém byl před dnešní poštou postaven malý mostek. "Hronovské sousoší bylo tehdy opravdovou chloubou obce, která měla jen několik set obyvatel v několika desítkách chalup." 2) Není tedy divu, že se sousoší později dostalo do městského znaku. Po několikerých opravách se sloup znovu zaskvěl ve své plné kráse. "Uvnitř zábradlí na krychlovém podstavci s nárožními pilířky a společnou římsou a tesanými reliéfy sv. Josefa, Jana Křtitele, Petra a Máří Magdalény stojí menší sochy sv. Václava s korouhví, Zikmunda s žezlem a říšským jablkem, Prokopa s patriarchálním křížem a Vojtěcha s biskupskou berlou." 3)
Tyto sochy byly původně tesané z jemného červeného pískovce, a tak se na nich poznamenal zub času. Soška sv. Zikmunda musela být nahrazena kopií odlitou z umělého kamene, vyrobenou panem Roubíčkem. Později byly takto zrestaurovány i ostatní tři sochy. "Na podstavci stojí stylobat s pseudokorintskou hlavicí, zdobený andělskými hlavičkami, svrchu socha." 4) "Na sloupu je umístěna zdařilá barokní socha Panny Marie s děťátkem stojícím na zeměkouli. Kolem její hlavy tvoří svatozář dvanáct drobných hvězdiček. Není vyloučeno, že mariánská socha může pocházet z ruky slavného Ferdinanda Brokoffa anebo alespoň být dílem z jeho dílny. Tento autor v tehdejší době totiž pracoval pro polický a broumovský klášter...na stylobatu čteme nápis "SVsCIpe, VOTA A NOBISOPIA ADVoCATA NOSTRA Virgo. MarIa." což česky znamená "Přijmi (tento) dar od nás, milá ochránkyně naše panno Maria. Václav Klugar, farář ve Skalici - Bedřich Korda, farář v Poniklé. 1725".5) Je veliká škoda, že si nenechaví "sběratelé" odnesli stylovou rokokovou lucernu, v níž blikalo světlo kolemjdoucím i poutníkům, kteří se vydali na dlouhou cestu do polských Vambeřic.
Vydáme-li se z náměstí cestou směrem na Polici nad Metují, nemůžeme minout nízkou, starou, ale udržovanou Knahlovu chalupu. Zde bydlel Antonín Knahl (Kalina), hodinář, hudebník a hlavně zakladatel ochotnického spolku. Sem si přivedl Justínku Pickovou, pokřtěnou židovku. Jejich syn Jan Křtitel Knahl byl hudebním skladatelem, sbormistrem císařské kapely na Hradčanech a registrátorem arcibiskupské konzistoře. Teď jen přejít silnici a ocitneme se naproti rodnému domku spisovatele Aloise Jiráska. Domek pochází z konce 18. století (postaven r. 1790) a náleží k památkám lidové architektury. Zde hospodařil už Jiráskův děd, 
řemeslem kovář, i tatínek, který byl pekařem. Ve světničce se 23.8. 1851 narodil Alois Jirásek "podkostelní" a prožil zde svoje dětství a mládí. Domek měl jedinou světnici (v níž byl strop natírán volskou krví), komoru a malý přístavek v boku hlavního stavení. "Ve velké světnici se žilo i pracovalo, zde byl i pekařský vál... U prostředního okénka k silnici bylo zvenku prkénko s pultkem a na něm vystaveno pečivo. 
Kupci zaklepali na okénko a nakoupili otevřenou "špehýrkou" nebo přišli dovnitř trochu si popovídat a ohřát se. Bývala u Jirásků někdy plná světnice těch besedníků, zvláště formanů a nuzných tkalců z hor. Zde
poslouchal malý Alois Jirásek jejich hovory a ukládal si je do paměti. Přejdeme síň a jsme v Jiráskově rodné světničce. Tady se učil jako student, tady napsal jako třiadvacetiletý mládenec svou první práci - bojovné Skaláky." 6) Ve vedlejší malé místnůstce návštěvník uvidí již zmíněný pekařský krám (kvelb) a tzv. černou kuchyni.
K domku přiléhal velký ovocný sad Jiráskových rodičů, který je dnes změněn v ozdobný park. V něm vytryskají z 
hlubin země dva minerální prameny - Hronovka a Regnerka. Jejich historie je více než 130 let stará. V tišině řeky Metuje, tehdy ještě neregulované, vyvěral u břehu mocný pramen, připomínající vířící vodu. Budil pozornost silnou okrově zbarvenou vrstvou usazeniny. Na pramen upozornil Jiráskovu rodinu P. Regner - Havlovický, ale teprve po čase kolem roku 1869 vykopal zde Jiráskův otec studnu, ze které se voda nabírala primitivně hákem. Vedle postavil kůlnu a v ní zapustil do země dvě vany. Lidé se sem chodili koupat, protože vystihli, že voda má léčivé účinky. Další majitel primitivní lázně zvelebil. Opatřil je kotlíkem na ohřívání vody a pěti samostatnými kabinami. Časem se však studna rozpadla a lázně zanikly. Teprve za druhé světové války městská správa prameny obnovila.
Výměrem bývalého Zemského národního výboru v Praze byly minerální prameny uznány za přírodní léčivý zdroj a lázeňští odborníci doporučovali vybudování lázní. Prameny dávají alkalicko - železnatou kyselku zásadité povahy, která je vhodná jako výborná stolní voda. Podle balneologického průzkumu je voda schopna rozkládat močové, žlučové a ledvinové kaménky. Hronovka vedle síry, železa, vápníku, hořčíku a řady dalších vzácných stopových prvků obsahuje jod a vysoce hodnotnou kyselinu arseničnou. Doporučuje se k léčení počátečního stádia sklerózy, vysokého krevního tlaku a při úplné tělesné vyčerpanosti. Prameny jsou hojně využívány jak místními obyvateli, tak i návštěvníky našeho města.
V srpnu roku 1951 byla u příležitosti 100. výročí spisovatelova narození, hned vedle rodného domku, odhalena Jiráskova bronzová socha - dílo sochaře Karla Malejovského.
Již od Jiráskova domku je vidět zvonice (ze které byl na sv. Jakuba shazován kozel) a za ní vykukuje kostel Všech svatých. Původně gotický kostelík s jedinou, k severu orientovanou věží, byl
vystavěn roku 1359. Za třicetileté války byl téměř zničen a zůstalo z něj jen kněžiště, které sloužilo jako kaple. Při barokní přestavbě počátkem 18. století byla loď prodloužena a gotické kněžiště dostalo barokní okna. Při poslední opravě kostela r. 1968 bylo odkryto částečně dochované původní gotické okno. "Presbytář sklenut paprsčitě klenbou na klínových vyžlabených okosených žebrech, vybíhajících ke zdi bez konzol; sakristie a zpovědní síň sklenuty křížově, oratoře nad nimi plochostropé; triumfální oblouk půlkruhový..." 7)
Kostelíku se říkalo "Kaple v březinkách", protože březový lesík z Far kdysi sahal až ke kostelu. Vedle bočního vchodu do kostela je hrob Justýnky a Antonína Knahlových, za kostelem pak 
starý hřbitov. Za severní zdí hřbitova byl v roce 1970 zřízen ochotnický háj, kde dříve každý soubor, který vystoupil na Jiráskových Hronovech, zasadil zde svůj symbolický stromek. Obejdeme-li faru, objeví se nad námi ve stráni zeď nového hřbitova, kde se pohřbívá od roku 1900. Při hlavní hřbitovní cestě v druhém poli je místo posledního odpočinku Mistra Aloise Jiráska. Urna s jeho popelem sem byla uložena 19.3. 1930. Tak naplnil velký hronovský rodák svůj slib: "Sbohem, sousedé, já ještě přijdu." O pole výš se nachází hrob Jiráskových rodičů s křížem, podle návrhu arch. Kotěry a s reliéfem od sochaře Suchardy.
A teď zpátky k divadlu a odtud směrem na Žďárky. Cestou potkáme Pivovarský rybník a ještě před ním letní sídlo Aloise Jiráska, který zde se svou rodinou pravidelně prožíval prázdniny. Bydlíval v 
nájmu na různých místech a teprve v roce 1916 si koupil tuto vilku. Zde prožil i svoje sedmdesátiny a v r. 1926 se zde setkal také s prezidentem T.G. Masarykem. Návštěvníkům jsou zpřístupněny tři přízemní místnosti udržované v původním stavu.
Abychom neopomenuli další dva hronovské rodáky, navštívíme ulici Egona Hostovského. Zde je na domě, kde prožil své dětství, umístěna pamětní deska navržena hronovským rodákem, malířem Ivanem Krejčím. Téměř naproti tomuto domu stávala rodná chaloupka spisovatele Josefa Čapka, která musela ustoupit novým potřebám doby. Na jejím místě původně stával malý pomník, který byl kvůli výstavbě nového SOU přemístěn do parčíku ke splavu.
A teď bych se ještě chtěla vrátit trochu do historie. "Cizím" lidem tyto řádky moc nepoví, ale snad každému Hronovákovi se jistě vybaví konkrétní obraz, když se řekne třeba "U železňáku". Vyhledala jsem pro zajímavost ve staré kronice pouze několik místních názvů: Píše se rok 1925.
NÁZVY ČÁSTÍ MĚSTA - Město je rozloženo po obou stranách řeky Metuje a na mírném návrší. Po pravém břehu se všeobecně říká na "Malé straně", po levém na "Velké straně". Některé části města mají svá zvláštní jména...
PŘÍČNICE (křižovatka cest napříč jdoucích), VYŠEHRAD (na svahu u řeky Metuje), PORT ARTUR (stavěno za rusko - japonské války, kdy se bojovalo o tuto pevnost), NA DRAHÁCH (ulice Poděbradova, kde byly malé pozemky, zvané draha), NA OSTRÉ HOŘE, NA ŠEDIVÉ HOŘE, NA CHOCHOLOUŠI, BOSNA (blízko měli své "doupě" přistěhovalci z Bosny), NA KRÉTĚ, V ČÍNĚ apod.
NÁZVY LESŮ - také některé lesy mají své názvy... HOMOLKA (má takový tvar), MILÍŘE (bylo zde páleno dřevěné uhlí), V PECI (lesní úvoz, kde je tmavo a i v zimě teplo), NA FARÁCH (zádušní les římsko - katolické farnosti), V HAVRLINKÁCH, VELKÝ ZAD, NA PRASETI, PODBORKY apod.
Poznámky a prameny:
- Poche, E.: Umělecké památky Čech. 1. vyd. Praha, Academia 1977, s. 473.
- Jirásek, Ant.: Vzácný šperk hronovského náměstí. In: U nás 1996. č. 1., s. 2.
- tamtéž
- Panorama kostelů a církevních památek. Praha, J. Kobesa a synové 1941, s. 18.
- Jirásek, Ant.: Vzácný šperk hronovského náměstí. In: U nás 1996. č. 1., s. 2.
- Bárta, K. a kol.: Krajem Aloise Jiráska a Boženy Němcové. 1. vyd. Praha 1963, s. 40.
- Poche, E.: Umělecké památky Čech. 1. vyd. Praha, Academia 1977, s. 472.
VYCHÁZKY DO OKOLÍ
Vydáte-li se z Hronova jakýmkoli směrem do okolních kopců, najdete mnoho krásných míst a vyhlídek. (A že je se na co dívat!)Jako příklad uvádím několik zajímavých turistických tras do okolí, avšak ta kouzelná místa si již musíte najít sami, neboť pro každého to bude něco jiného. Východisko všech značených cest je u Jiráskova domku.
- červená značka:
HRONOV - NÁCHOD (8,5 km)
Prochází městem a vede nás kolem evangelického kostela přes Studýnky k Pavlišovu a pak přes Babí do Náchoda. Po výstupu máme dobrý výhled na Ostaš, Broumovské stěny, Vrchmezí a Dobrošov. Před Pavlišovem zahlédneme část bývalého opevnění.
HRONOV - MACHOV (9,5 km)
Farským lesem vystoupíme ke Zličku a jdeme dál přes Vysokou Srbskou, Sedmákovice a Závrchy do Machova. - Je zde památný barokní kostel z roku 1675. Tento krásný koutek naší země má stále ještě několik velmi zachovalých lidových staveb z 18. a 19. století.
HRONOV - POD ŽALTMANEM (16 km)
Kolem Jiráskova buku se dostaneme až na vrchol Jírovy hory. Uprostřed polí nad Zbečníkem dojdeme k osamělé lípě a podle ukazatele jdeme dále po svazích Jestřebích hor až k Bílému kameni pod Žaltmanem. Z této cesty jsou velmi pěkné vyhlídky.
- modrá značka:
HRONOV - TUROV (7 km)
Značka je značena souběžně s červenou až k lípě nad Zbečníkem, kde odbočuje vpravo. Vede nejprve polní cestou a pak lesem do polí nad Rokytníkem a přivede nás na Turov, který je nazýván Blaníkem Jiráskova kraje.
ZBEČNÍK - MATERNICE (3 km)
Značka vychází z horního konce Zbečníka, kam se dostaneme nejlépe autobusem. Vystoupíme u hostince Maternice. Odtud vede značka údolím potoka Materník ke Skalákově studánce.
- zelená značka:
HRONOV - ČERVENÝ KOSTELEC (8 km)
Přejdeme železniční trať a stoupáme nad Zbečnickým údolím kolem pobořené pevnůstky k osadě Hájku a pokračujeme přes Kostelecké Končiny do Červeného Kostelce. V Červeném Kostelci je původně gotický kostel přestavěn K. I. Dienzenhoferem do barokní podoby.
HRONOV - MALÁ ČERMNÁ (6 km)
Jdeme z hronovského náměstí do Velkého Poříčí. Zde u školy odbočí značka na polní cestu do Brného a vede pak z části podél státní hranice a z části po silnici. V Malé Čermné býval častým hostem o prázdninách Jiráskův přítel J.V. Sládek, který se léčil v blízkých lázních Chudoba (Kudowa Zdrój) v sousedním Kladsku.
- žlutá značka:
HRONOV - BRODSKÝ RYBNÍK (9 km)
Žlutá značka jde až na Studýnka společně s červenou. Pak pokračuje přes Horní Radechovou do Zábrodí a kolem rybníka Špinky k Brodskému rybníku, kde je příjemné koupání.
HRONOV - ZLIČKO (3 km)
Vystoupíme až k vodojemu na Farách. Zde odbočuje žlutá doleva, vede lesem nad Žabokrkami a pokračuje přes Vítovy doly. Potom pokračujeme v cestě lesem vzhůru, kde se opět setkává naše značka s červenou a dovede nás do Zlička.
Poznámky a prameny:
- Bartoň, O.: Hronov. 3. vydání, Červený Kostelec, Severografia 1973.
- Suchánek, P.: Náchodsko a Broumovsko - turistický průvodce. 2. vydání, Náchod, JUKO 1994.
