Hronov a okolí dnes

Festivaly
Školky a školy
Zájmové a spolkové organizace
Sportovní vyžití
Pracovní podmínky

Jak se asi změnil život od dob Jiráskových či Čapkových...? Jakou museli mít radost tehdejší obyvatelé Hronova, když do města přijel první vlak, když si doma poprvé rozsvítili elektrickou žárovku, nebo když se proti nim rozjel první automobil...?

Od těch dob došlo k velikým změnám nejen v životě lidí, ale i ve vzhledu města. Zmizela většina domečků starého "Padolí", jak jej popisoval Jirásek v kronice U nás. Vyrostly nové domy, školy, továrny, přibyly další ulice a vystřídalo se tu několik generací. Ti "noví" lidé již mají jiné radosti i starosti, nežli ty starší generace, ale jsou pro ně stejně důležité.

Jedno z mála, co mají společného, je historie a snad i tradice. Mezi ty můžeme zařadit i místní festivaly. Některé trvají již řadu let, jiné jsou mladší. Doufám jen, že se v kraji zachovají co nejdéle.

Festivaly:

Již od roku 1931 se v Hronově slaví divadelní festival JIRÁSKŮV HRONOV. Na začátku srpna se do Hronova sjíždějí ochotnické soubory z Čech, někdy i ze zahraničí, aby předvedly, co všechno se dá zvládnout na jevišti bez divadelní akademie, ale s pořádným nadšením.

"A DÍLO TO BUDIŽ POŽEHNANÉ"

Za vlády Petra Kurónského, který miloval umění, se v náchodském zámeckém divadle v roce 1797 konalo první historicky doložené divadelní představení v našem kraji. Jednalo se o provedení Motzartovy opery Don Giovanni. Celou tuto událost vylíčil Alois Jirásek v románu Na dvoře vévodském. O lidi "ochotné" veřejně vystoupit nebyla nouze, ale vrchnost to nechtěla povolit. I tak se v kraji našlo mnoho nadaných a divadlo obdivujících lidí. Je také docela dobře možné, že tyto divadelní touhy vyvolávala sama krajina. Dramatičnost celého kraje je vidět na každém kroku. Divoké skalní útvary, hluboké lesy, malá políčka... O to vše se ve svých dramatických pohádkách opřel i sám A. Jirásek. Navíc se tu ještě ke každému vrchu váže tajemná pověst a každý křížek u cesty v sobě skrývá dávný příběh. "Kolik dramat, tragédií i komedií bylo a dodnes je vepsáno do tváře našeho kraje!" ¹⁾

Prvním památným představením, které vzniklo z nadšení A. Knahla (Kaliny) a jeho přátel, byly Berounské koláče od Jana Nepomuka Štěpánka, které se hrály ve staré hronovské škole. Knahl a Štěpánek se s divadlem setkali na studiích v Praze, a aniž by to tušili, stali se zakladateli divadelní tradice, která se v Hronově dochovala dodnes. Právě od roku 1826 (nebo 1827) se hrálo a hraje v Hronově divadlo. Časem nastalo několik přestávek, kdy vrchnost divadlo zakázala, a tak se hrálo v hospodách, ve školách, v tanečních sálech, i v přírodě. Koncem 19. stol. vznikaly spolky a besedy, kde se také hrávalo divadlo.

Konec 1. světové války s sebou přinesl nadšení ze svobody, a také rozkvět divadla v Hronově. Koncem roku 1921 byl na valné hromadě spolku projednán návrh o postavení vlastního divadla. Bylo rozesláno několik tisíc žádostí o příspěvek. Každý dělal, co uměl. Ing. arch. Jindřich Freiwald přislíbil, že zdarma vypracuje projekt. V srpnu 1924 byl zakoupen pozemek, a v květnu 1925 bylo založeno Družstvo pro postavení Jiráskova divadla. Roku 1927 ukončilo družstvo celonárodní sbírku, prodávaly se symbolické cihly a přicházely také dary z celé republiky. Dne 26. srpna 1928 byl položen základní kámen za účasti Aloise Jiráska, zástupců vlády, armády, hlavního města Prahy a dalších. Za velikého úsilí a obětavosti ochotníků bylo divadlo postaveno. 23. září 1930 se na jevišti Jiráskova divadla odehrála slavná lidová dramatická pohádka Lucerna.

Brzy se ukázalo, že tak krásnému divadlu je Hronov těsný a malý, a tak se zrodil nápad učinit z Jiráskova divadla "národní divadlo" českých, moravských a slovenských ochotníků, kteří se sem jednou za rok sjedou a uspořádají týdenní oslavy zasvěcené divadlu a Mistru A. Jiráskovi. U tohoto nápadu bylo mnoho lidí, avšak jednimi z hlavních jsou: hronovský rodák a projektant Jiráskova divadla ing. arch. Jindřich Freiwald, organizátor a hronovský lékař dr. Rudolf Kudrnáč a starosta Jiráskovy župy, ochotnický režisér a přednosta stanice v Jaroměři Max Lederer. Již v roce 1931 byl uspořádán první Jiráskův Hronov, na kterém bylo uvedeno několik her A. Jiráska: Otec (Spolek divadelních ochotníků Pardubice), Vojnarka (Vzdělávací soubor Vyšehrad), Filozofská historie (Spolek divadelních ochotníků - Jirásek; Nový Bydžov) a Gero (vybraní ochotníci). Pan Lederer po skončení prvního ročníku píše hodnotící slova, jež se stala základem pro další Jiráskovy Hronovy:

"Nevažme se však pro příště naprosto na dílo Jiráskovo. Ani na dramatické umění. Všichni čeští dramatikové mohou tu přijít ke slovu a všechna odvětví umění mohou tu ukovat kulturní, národní sílu. Hudba, malířství, sochařství, drama občanské i veselohra, mohou a mají tu každoročně předstoupit a ukázat se ve svém vrcholném projevu. Letošní počin je počátek pokusu. Na jeho výsledku bude záležet, jak a kým budou podnikány další Jiráskovy Hronovy." ²⁾

Jiráskovy Hronovy znamenaly také přihlášení se k národní tradici. Festival ale nikdy nebyl pouze oslavami A. Jiráska. "Jiráskův Hronov byl, je a bude takový, jaké bylo a bude české divadlo. Ochotníci byli, jsou a budou svobodní." ³⁾

V tradici inscenací Jiráskových her se pokračovalo i za nacistické okupace: 1939 se hrála M.D. Rettigová, 1940 - Otec, 1941 - Vojnarka. 12. ročník Jiráskových Hronovů (JH) byl "z technických důvodů" odvolán. Konal se však neoficiálně, stejně jako o rok později, kdy již byl zakázán. V roce 1944 se již zákaz vydaný nacisty nepodařilo obejít, a tak 14. JH odpadl. Na 15. JH v roce 1945 vystoupili hronovští ochotníci s Lucernou, pro další ročník byla nastudována hra Gero, na 17. JH se představil Jiráskův F.L. Věk. Po roce 1948 dostaly festivaly zcela jinou náplň. Hrávaly se především hry ruských a sovětských autorů. Určité změny a uvolnění přinesl až rok 1968.

"Od počátku 70. let byl vždy lichý ročník pořádán jako česká národní přehlídka za účasti jednoho souboru slovenského, sudý ročník jako celostátní přehlídka amatérského divadla včetně nejlepších slovenských souborů, jež vítězně prošly slovenskou národní přehlídkou..." ⁴⁾ Na 53. ročníku (1983) vystoupili hronovští ochotníci s Jiráskovým Janem Roháčem. Další ročníky se neobešly bez účasti zahraničních souborů (z Polska, Maďarska, Rumunska, bývalé NDR, bývalého SSSR, Itálie, Velké Británie a dalších).

Přestože nastalo po listopadu 89 mnoho starostí s organizací JH, zejména finančních, ochotníci a lidé okolo divadla se nenechali odradit a vytrvali.

A jaká je současná tvář Jiráskových Hronovů? V roce 1990 měl Jiráskův Hronov podtitul: přehlídka amatérských divadel s českou, moravskou a slovenskou účastí a zahraničními hosty. Po mnoha letech přicestovaly soubory ze zahraničí a poprvé v celé historii Hronovů zde působili lektoři z ciziny. Hodnocení nahradily recenze a diskuse, zbyl čas i na besedy. Výběr účinkujících amatérských ochotnických divadel i inscenací je ponechán na různých porotách. Na režii ochotnických představení se velice často podílel i hronovák Josef Vavřička. Neméně významnou postavou místního ochotnického divadla byla také paní Stelzigová, ochotníky nazývaná "máma".

Z posledních inscenací hronovských ochotníků stojí jistě za povšimnutí: Pan Johanes (1990; režie ing. M. Houštěk), Lucerna (1993) a Slaměný klobouk v úpravě Voskovce a Wericha (1996), Klubkův sen a Kořistníčci (1988).

Ve stínu Jiráskových Hronovů ale nesmíme zapomínat na místní ochotníky, kteří nepřestali hrát od dob nadšence A. Knahla.

Folklorní festival U NÁS NA NÁCHODSKU byl skoro čtyři desetiletí spojován s přírodním areálem na Rýzmburku, kde před kulisou typické chaloupky předváděli své umění lidoví muzikanti, zpěváci a tanečníci z mnoha zemí světa.

V poslední době se festival přesunul do Červeného Kostelce. Festival však není jen červenokosteleckou záležitostí. Jeho pořádání má mnohem širší národopisný a kulturně společenský dosah. Umožňuje vzájemné poznávání a sbližování zájmových uměleckých kolektivů, dospělých i dětských, které sem každoročně při této příležitosti zavítají.

Jelikož život v Podkrkonoší vyžadoval skromnost, pracovitost, oddanost a soudržnost, zakládali lidé v dřívějších dobách hudební, divadelní a sportovní spolky. Ty se scházely v hospodských sálech, které jim poskytovaly to nejzákladnější - střechu nad hlavou. Podobně byl založen i spolek ve Rtyni, který se věnoval hudbě. Největší podíl na jeho založení měli bratři Karel a Čeněk Koletové. První z nich svou skladatelskou činností, druhý pak celým půlstoletím za dirigentským pultem. Časem spolek přijal jejich jména jako názvu souboru a poté i jako názvu celého festivalu - KOLETOVA RTYNĚ. Ten letos oslavil 35 let své činnosti.

Poznámky a prameny:

Houštěk, M.: Hronov a divadlo. In: Rodným krajem (1-2), Červený Kostelec 1991, s. 12
tamtéž
Lázňovská, L.: Jiráskův Hronov, GZ Hronov 1994.
Hladký, L.: 170 let ochotnického divadla v Hronově (1826 - 1996), Hronov 1996.

Školky a školy

Mateřská škola VELOX je pro děti ve věku 3 - 6 let a je rozdělena do tří oddělení. Každé oddělení má asi okolo dvaceti dětí, o které se dopoledne starají dvě vychovatelky a odpoledne jedna.

Školka byla postavena r. 1978, takže je poměrně nová. Okolo školky je zahrada, kde jsou různé průlezky a houpačky, které pomáhali stavět rodiče. V létě se na zahradu mohou dát dva bazény. Školka se zapsala do vědomí občanů dlouholetým vedením dětského sborečku jménem "HRONOVÁČEK", který vystupuje na různých společenských akcích nejen v Hronově, ale i po celé republice.

Se zánikem textilního podniku Tepna se zrušila i tato školka. Veškeré zařízení se přesunulo do bývalé budovy jeslí, kde je nová školka i dnes (MŠ TEPNA). Není tak velká, jako Velox, ale je stále potřebná.

První písemná zmínka o ŠKOLE pochází z roku 1651, kdy byla umístěna ve staré budově jednopatrové dřevěné fary. Nová dřevěná škola byla postavena roku 1688 a sloužila celých 200 let. Vliv reforem Marie Terezie a Josefa II. se projevil i ve školství. Koncem roku 1774 byl schválen školní řád a zavedena povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let. Hronovská škola byla ve farnosti jediná až do roku 1791. Chodily sem i děti ze Zbečníka a ze Žabokrk. V letech 1765 - 1830 se tu vystřídaly tři generace kantorské rodiny Knahlů. Roku 1790 navštěvovalo místní školu 129 žáků, z toho 44 chudých, kteří nemohli platit školné. V období let 1832 - 1852 působil v hronovské škole učitel František Černý, který byl prvním učitelem Boženy Němcové. Prvním podučitelem zde byl Vendelín Ságner, jež byl prvním učitelem Aloise Jiráska, druhým podučitelem pak byl Jan Berger. Po Černém v Hronově nastoupil Jan Nývlt, který zemřel v Praze v roce 1858 po operaci hrdla.

Hronovská škola byla v roce 1893 rozšířena o druhé poschodí a v roce 1900 byla zřízena chlapecká měšťanská škola, pro kterou v letech 1903 - 1904 obec postavila na náměstí novou budovu, která slouží dodnes. Dělí se na první (1 - 5 třída) a druhý (6 - 9 třída) stupeň. Na prvním stupni je celkem deset tříd a dvě školní družiny. Je zde i veliká nová tělocvična, kterou používají i žáci vyšších ročníků. Na druhém stupni jsou (v letošním školním roce - 98/99) dvě páté třídy a šestý až devátý ročník má po třech třídách.

SOU společného stravování v Hronově, kdysi živnostenská škola, má bohatou tradici. Dnes se zde připravují žáci pro své budoucí povolání v oborech kuchař - číšník, cukrář a v maturitních oborech kuchař, číšník. Každoročně se na této škole pořádají soutěžní přehlídky odborných dovedností žáků SOU a hotelových škol České republiky GASTROSALON Hronov. Můžeme zde obdivovat precizní práce mladých odborníků, nastupující generace barmanů, kuchařů, cukrářů, restauračních a hotelových manažerů.

Zájmové a spolkové organizace

Stejně jako v minulosti, tak i dnes, se spolu sdružují lidé, kteří mají podobné zájmy a potřeby. Někteří rádi sportují, jiní pomáhají druhým lidem. K těm prvním patří organizace SOKOL, k těm druhým hronovská Charita.

Hronovský SOKOL má již dlouholetou tradici. Každoročně sem přicházejí noví cvičenci již od nejmladšího věku. Se 3 - 5 ti letými dětmi přicházejí rodiče a cvičí s nimi. Od 6 ti let mohou děti začít chodit mezi předškolní žactvo a od první třídy mezi mladší školáky. V šesté třídě se začínají dělit na starší žákyně a žáky, později pak na dorostenky a dorostence, kterých bývá velice málo. Dále nesmíme zapomenout na ženy, které nás pěkně reprezentují na Sokolských sletech, a na muže. Sokol provozuje nejen běžné cvičení, ale i činnosti během roku, jako např. táboráky, různé výlety do okolí, letní tábory i Mikuláše, který každým rokem přichází i se svou tlupou čertů a nosí dětem drobné sladkosti.

CHARITA v Hronově je jednou z 37 farních a oblastních charit královéhradecké diecéze. Úkolem je seznámit se s předpisy, které řeší situaci se starými a nemocnými lidmi, s jejich sociální problematikou.

Dalším úkolem Charity je tvorba sociálních projektů CHOS (charitní ošetřovatelská služba) a CHPS (charitní pečovatelská služba).

Zde je důležité uvědomit si tyto zásady:

dělat to, co nechce dělat jiný
snažit se pomoc alespoň zprostředkovat
pracovat dle zásady - poznají nás po lásce - nejsme soc. pracovníci, ale křesťané

Pro využití volného času dětí je zde DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE - DOMINO. Nabízí asi 30 zájmových kroužků s nejrůznější tematikou pro různé věkové kategorie. Největší zájem dětí je o karate, keramický kroužek, hru na kytaru, o šikovnou dívku, taneční kroužky a o mažoretky. Menší děti mají zájem i o hry na počítačích a programování a o výuku angličtiny hrou. Naopak, neobvykle malý zájem je o kroužky přírodovědecký a chovatelský. Dům dětí Domino má i své zvířecí obyvatele, o které mohou pečovat ty děti, které si doma nemohou dovolit žádné zvířátko. Jsou zde rybičky, želvy, bílé myši, pískomilové a papoušci. Během roku Domino pořádá různé akce a výstavy (velikonoční, vánoční atd.)

Sportovní vyžití

Jako se lidé podobných cílů sdružují do spolků, setkávají se jiní nejen v tělocvičnách, ale i na hřištích. Jsou to ti, kterým sport učaroval natolik, že mu chtějí věnovat i část svého volného času. Tuto možnost jim v Hronově dávají různé oddíly se svým vybavením a prostorami.

ZIMNÍ STADION nabízí každým rokem možnost bruslení v oddíle krasobruslení nebo na veřejných brusleních. Stadion bývá v sezóně plně využit hlavně díky hokejovým zápasům, na které přijíždějí i hráči ze vzdálenějšího okolí. Letošní rok oslavil svou jedenadvacátou sezónu.

Pro náročnější sportovce může posloužit FITNES CENTRUM. Je poměrně nové, otevřené 15.6. 1992 v přístavbě Jiráskova divadla. Byl zde založen klub kulturistiky pod odborným vedením. Někteří členové oddílu již absolvovali mistrovství Čech, kde získali krásné druhé místo.

Mezi Hronovem a Velkým Poříčí se nalézá ATLETICKÝ STADION. Dnes je nejvíce využíván SOU společného stravování, pro občasné atletické závody a fotbalové zápasy. ZŠ stadion moc nevyužívá, protože je poměrně daleko od budovy školy.

Náruživým tenistům poskytuje Tělovýchovná jednota možnost trénovat na TENISOVÝCH KURTECH. Ty byly vybudovány koncem roku 1994 a dnes je o ně veliký zájem. Jedná se o pět tenisových kurtů při cestě do Zbečníka.

Volejbal se v Hronově velice rozmohl, a tak zde byly vybudovány VOLEJBALOVÉ KURTY. TJ Hronov hraje volejbalovou dorosteneckou ligu a navazuje tak na nejslavnější éru hronovské odbíjené, kdy družstvo chlapců v r. 1970 hrálo finále o přebor ČSR. Nový nábor mezi nejmladšími se nepovedl, odbíjená tak nemohla konkurovat oddílům ledního hokeje, kopané, stolním tenistům a dalším. I přesto se dnes volejbal hraje a dorostenci stále úspěšně reprezentují Hronov.

Pracovní podmínky

Tkalcovské stavy klapající v hronovských chalupách v minulém století (jak je líčí v kronice U nás A. Jirásek) byly postupem času vystřídány textilními továrnami (přádelny, tkalcovny, barevny a další). Ty však v současné době ztrácejí na svém významu díky nadbytku levného textilu z východních zemí. Ze šesti bavlnářských závodů pracuje pouze jeden, a to TEXTONIA HRONOV. Jedná se o bývalých pět textilních závodů jménem TEPNA (06-11). S Tepnou 08 ve Velkém Poříčí (původně Fröhlich a Pentlarz, později Zítka) byl za znárodnění sloučen závod 06 (původně Spigler), kde výroba skončila roku 1981. Další slučování nastalo roku 1980, kdy byl závod 10 (tkalcovna) připojen k závodu 07 (původně Oberländer). Všechny podniky v roce 1993 zkrachovaly. V r.1995 se Malajská investiční společnost rozhodla investovat cca 60 miliónů Kč do tohoto závodu. Novým majitelem se stává firma Textonnia Czech s.r.o., která plánuje zaměstnat v textilní výrobě až 1000 osob.

Kromě textilního závodu se v kraji zachovaly i jiné větší podniky, které si drží dlouholetou tradici, jako například ČKD HRONOV. Jeho základy byly položeny roku 1884 podnikatelem Pázlerem. S 85 zaměstnanci začala výroba zakružovacích a rovnacích strojů, konzervárenských a klempířských strojů. Roku 1921 přišla první exportní zakázka. V šedesátých letech došlo k výrobě programově automatických lisů a roku 1963 byl závod přeorientován na výrobu skupin a dílců těžkých a středních naftových motorů. Dnes je závod moderním průmyslovým celkem. Surovinu nebo polotovar pro výrobu získává ČKD jednak ze své provozovny - slévárny v Žabokrkách a dále z hutních základen Třinec, Košice a další.

V závodě je zdravotní středisko s rehabilitačním a vodoléčebným zařízením, stomatologická a ambulantní ordinace.

Podnikem, který zaměstnává nemalý počet pracovníků, je ATAS NÁCHOD. Závod sídlí ve Velkém Poříčí a během svého vývoje prodělal řadu změn. Původně textilní závod firmy František Šrám vznikl z chalupy asi v roce 1925. Ve válečných letech 1940 - 41 byla podstatná část továrny přestavěna. V době okupace zde bylo zaměstnáno 70 lidí, tento počet klesl v r. 1945 asi na 50. R. 1948 byl podnik znárodněn a r. 1951 likvidován. Do tohoto závodu měla být přesunuta část výroby elektromotorů. Vlastní zkušební výroba byla zahájena 2. 12. 1951.

Dnes je asi hlavním zdrojem zakázek a následných příjmů německá firma EBM, která má v závodě své linky a vlastní tak nemalou část podniku.

RUBENA HRONOV je posledním z větších podniků v Hronově. Dříve se jmenovala Kejklíček a vyráběla technickou lisovanou pryž. Po roce 1945 byla znárodněna a přidělena k podniku Rubena Náchod. Vyráběla se zde kočárková kolečka a lisovala se technická pryž.

V nynější době se v provozovně vyrábí ze silikonového kaučuku různá těsnění, kroužky, dětská šidítka, manžety, vytlačované zboží a folie. Silikonový kaučuk má tyto vlastnosti: vzdoruje ozonu, je teplovzdorný - vydrží teplotu do 250 °C, je mrazuvzdorný do -60 °C, je odolný vůči neagresivním olejům, je dobrý izolátor a je zdravotně nezávadný. Tyto jeho vlastnosti dávají záruku pro použití v širokém odvětví průmyslu jako je např. automobilový průmysl, letecký průmysl i zdravotnictví. Pod provozovny spadá i výrobní vývojové středisko zdravotních výrobků, např. umělá srdce, kloubní protézy, kanily, urynály, šlachy, resuscitační sondy, umělé srdeční chlopně apod.

V Hronově je několik dalších drobnějších provozoven, např. v Žabokrkách jsou dřevařské závody a další, dnes již soukromé menší podniky a řemeslné dílny.

Obsah