Úvod
Snad každý člověk se rád vrací tam, kde se narodil a kde zná každý potůček, cestičku, les, nebo třeba ulici. Zkrátka tam, kde je jeho domov, to hřejivé a teplé místo, které se mu nenávratně vrylo do srdce.Pro mne je to kraj v Podkrkonoší, přesněji mezi Krkonošemi a Orlickými horami. Znovu a znovu mě okouzlují ty okolní kopce s lesy na vršcích, vodní nádrž Rozkoš, když se v ní zrcadlí západ slunce nebo když se na ní jako malé tečky prohánějí bruslaři. To vše je vidět již z vlaku, a ještě mnohem víc. Zasněžené, či zelenající se vršky Orlických hor na obzoru, městečka v údolích podle řeky Metuje, chatky na stráních...
Hronov, to je to město, které hledám jako první na mapě, v jízdním řádu či v jakémkoli seznamu. Je to město odkud pocházím, kde mám své přátele, kde je mi dobře a kam se ráda vracím.
Touto prací bych chtěla zdůraznit, že Hronov není pouze Jirásek, Čapek a Hostovský, se kterými je ponejvíce spojován, ale že je to místo kouzelné svými památkami, okolní přírodou, ale i lidmi, které tu denně potkávám. Cílem práce je předat stručný přehled o významných rodácích a obyvatelích regionu, kteří svým osobitým způsobem ovlivnili nebo stále ještě ovlivňují život v tomto kraji. Nebudou to jen ti nejznámější, i když jsem si vědoma, že bez nich by Hronov nebyl tak známý, ale zmíním se i o těch, kteří se sice nemohou pochlubit tak velikými úspěchy, ale pro město a jeho okolí udělali mnoho a mnoho pro něj také znamenají. Sleduji od počátku město Hronov a vlastně i celý kraj Jiráskův, jak se tady říká, a ve zkratce s ním a jeho obyvateli prožívám všechna vítězství i prohry. Zajímají mě lidé, kteří se v průběhu dějin tohoto kraje starali nejen o ta vítězství, ale i o ty, co se snažili zmírnit prohry a nevzdat se jim. Chtěla bych zachytit alespoň část tohoto plynoucího času, aby i naši potomci věděli, kdo se přičinil o zvelebení Hronova i jeho okolí.
Těmto informacím předcházejí stručné kapitoly o místních tradicích, památkách, pověstech, historii města a kapitola o přírodě. Na ně pak navazuje přehled těch nejznámějších osobností a poté i těch, na které by se nemělo zapomenout. Jejich výběr je subjektivní podle toho, jak na mě jednotliví lidé zapůsobili a oslovili mě. Následuje stručný přehled Hronova dnes spolu s možnostmi, které město nabízí svým obyvatelům.
Smysl této práce nalézám v jejím využití na 1. i 2. stupni základní školy, a to převážně v hodinách vlastivědy a prvouky, kde jsou části věnované rodnému kraji, jeho historii, kultuře i přírodě. Chtěla bych, aby žáci uměli podat více informací o městě, jeho rodácích a obyvatelích, aby se zde orientovali, věděli ve kterém domě který významný rodák žil a byli na své město hrdí. Ráda bych touto prací přispěla k tomu, aby si žáci, až vyrostou, spojili Hronov nejen se svými vzpomínkami na dětství tu strávené, ale aby nezapomněli na lidi, kterým nebyl lhostejný život tohoto kraje.
Jelikož mnoho osobností, o kterých píši, již nežije a není takových pamětníků, kteří by byli jejich současníky, bylo velice těžké shánět o nich informace. Jedná se například o pátera Josefa Regnera Havlovického, o jehož záslužných činech pro město Hronov se dovídáme pouze z Jiráskovy kroniky U nás či z krátkých zápisků Pamětní knihy města Hronova. Nemalou starost se sháněním materiálů mi nadělal také spisovatel Egon Hostovský, který svým významem přesáhl hranice své vlasti. Přestože nejde o osobu, která žila velice dávno, mnoho informací o tomto hronovském rodákovi chybí. Důvodem je Hostovského emigrace a následný pobyt v exilu. Také jsem velice těžko sháněla informace o paní Anně Vítové (místní řezbářce lidových betlémů), neboť její přímí potomci v Hronově již nežijí.
Dalším velikým úskalím pro mne bylo sehnat literaturu či vůbec nějaké informace o historii svého města. Dosud toto téma nebylo uceleně zpracováno. V posledních dvou letech se to snaží napravit místní historik pan Ladislav Hladký. On a můj strýček Valeš byli mým hlavním přísunem informací o dějinách města.
Opačný problém ohledně materiálů jsem měla se spisovatelem Aloisem Jiráskem. Protože jde o osobnost, která je historicky známá a uznávaná, měla jsem k dispozici tolik knih a informací, že mi dalo velikou práci se zorientovat a vybrat, dle mého názoru, opravdu to podstatné.
Velkým pomocníkem mi byly knihovny v Hronově a Náchodě, kde mi pracovnice velice ochotně sháněly materiály. V této souvislosti nesmím zapomenout na místní hronovské listy U nás a časopis Rodným krajem.
