Les Diablerets
13.8. 2001
Ráno jsme se rozloučili s Heinigerovými, pan Heiniger se totiž předchozí den v noci vrátil z Portugalska, a vyrazili jsme do dalšího
známého horského střediska - Les Diablerets. Zde se nachází i stejnojmenný ledovec. Měla tady být též feráta, o které jsme četli v novinách pod poutavým názvem "Jako pavouk na skále". Cestou jsme projížděli kolem lanovky, která vypadala na to, že by to mohla být právě ta lanovka, kterou se lze na ferátu dostat. Pro jistotu jsme ale zajeli až do města, abychom v informacích nabrali nějaké letáky a mohli se tak podívat, co je zde zajímavého. Můžete se tedy alespoň na fotografii podívat, jak to tam vypadá.
Nakonec se potvrdilo, že se musíme vrátit zpátky do Col du Pillon k lanovce. Lanovkou jsme vyjeli do stanice Cabane (2524 m), kde již měla být feráta. Na fotografiích můžete vidět pohled z lanovky směrem k Les Diablerets a potom i pohled na protijedoucí lanovku. Ačkoliv
se vám zdá, že když tou lanovkou jedete, tak jedete strašně pomalu, opak je pravdou. Lanovka v protisměru se kolem nás mihla takovou rychlostí, že jsem ani netušil, jestli jsem ji opravdu vyfotil. Na další fotografii je už vidět panoramatický výhled od stanice Cabane a potom ještě pohled od stanice na druhou stranu.
Měli jsme trochu problém nalézt začátek feráty, která je dobře utajená. U východu z lanovky je šipka, která ukazuje směrem k chatě. Prošli jsme tedy okolo, značená cesta vedla dále směrem do údolí. Po chvíli se nám to už nezdálo a začali jsme se po ní ptát. Většinou tam byli ovšem samí důchodci, takže nám moc neporadili. Po chvíli se ovšem objevil evidentní sportovec, takže jsme zjistili, že musíme zpátky nahoru a pokračovat na druhou stranu. Ještě se pro jistotu zeptal, jestli máme s lezením zkušenosti, protože feráta je značně náročná. Začal i velmi sugestivně předvádět, v jakém náklonu nad propastí se tam musí chodit, což Káťu dost vylekalo.
Ještě před začátkem feráty byl kousek sestup po skále, nic zvláštního. Káťa už byla ovšem tak vybátá, že to téměř po půlhodině vzdala a řekla, že počká nahoře. Došli jsme tedy k začátku feráty, kde jsme si přečetli, že se jmenuje "Via Ferrata du Rocher Jaune", je 800 metrů dlouhá a celkové převýšení je 125 m.
Dále si můžete prohlédnout nějaké záběry, které jsem cestou udělal. Na rozdíl od ferát třeba v Dolomitech, které jsem měl možnost poznat, na mě tato feráta působila spíše takovým cvičným dojmem. V Dolomitech slouží feráty například k tomu, aby se člověk podíval zajímavou cestou na vrchol nějaké hory, jste při tom jištěni, ale jinak chodíte normálně po skále a vše můžete vylézt vlastními silami. Zde jsou ovšem velice často ocelové stupínky, různé žebříky apod. Bez těchto pomůcek by to totiž ani slézt nešlo. Celá cesta vede v jedné stěně a je dost samoúčelná. Zážitek to byl ale skvělý, zvláště pro Míšu, která předtím nic podobného nešla.
Káťa měla mezitím dost času zjistit, kde feráta končí, takže když jsem vylezl nahoru, už tam na nás čekala. Cestou zpátky k lanovce jsem ještě vyfotil ukázku místní flóry (z čehož měla radost především Míša, která mě o to žádala). Dále se můžete odspodu podívat na masiv, kde vede feráta, a na spodní stanici lanovky.
Protože jsme měli relativně dost času, rozhodli jsme se vykoupat. Zezhora jsme totiž viděli dvě jezírka, která vypadala velice pěkně. Když jsme přijeli k tomu prvnímu, zjistili jsme sice, že voda není úplně nejčistší, ale přesto jsme se rozhodli zůstat. Bylo to skutečně příjemné osvěžení, i když jak můžete vidět na fotce, Kátě cesta do vody trvala trochu déle...
Odtud jsme již pokračovali směrem k Mont-Blancu. Přespat jsme chtěli ještě ve Švýcarsku, od hranic do Chamonix je to totiž asi jen 30 km. Cestou jsme se zastavili ještě v Aigle, kde jsme si prohlédli zejména stejnojmenný zámek (Château d'Aigle). Všude kolem jsou zde rovněž rozsáhlé vinice, na které je překrásný pohled. Přespávali jsme potom poblíž města Martigny. Zde jsme odbočili na cestu vedoucí do hor a spali jsme potom přímo na lesní cestě k jedné zapadlé vesničce. Směrem k silnici spala nejblíž Káťa, která měla strach, aby jí někdo třeba nepřejel ruku :-)
